Malarkey

23. července 2016

- točily se zde filmy: Jak dostat tatínka do polepšovny, Princ Bajaja a nebo Máj. 

Říká se, že po druhé do stejné řeky nevstoupíš. I s takovou myšlenkou jsem letos do Karlových Varů jel a doufal, že si je užiju stejně tak, jako jsem si je užil i loni. A musím říct, že i přes výhrůžky některých lidí, kteří ve Varech byli tolikrát, že vidí spíš negativa, jsem si tuto druhou návštěvu opět užil tak, jako napoprvé. Přesto, že jsem se srovnání neubránil.

V podstatě jsem ale díky srovnání zjistil následující. Měl jsem totiž pocit, jak kdybych z loňského roku ani neodjel. Všechny stánky byly na svém místě a stejně tak i můj oblíbený RWE stánek. U něj jsem letos bohužel žádnou autogramiádu a ani rozhovor nechytl (i vlivem sobotního propršeného dnu), ale zato jsem si zase daleko více užil stánek České televize. Ten mi ale jediný od loňského roku přišel svým programem trošku slabší. Ale možná je to tím, že v loňském roce měla Česká televize větší (pro mě zajímavější) filmová želízka v ohni, než tomu je letos. A hlavně tam, pro mě, zajímavá beseda v průběhu tří dnů vlastně ani nebyla. To spíš až ty dny následující.

To vše jsem si ale vynahradil filmy. Na plno jsem se pustil do festivalového pasu, který jsem loni nerisknul, abych následně zjistil, že tři filmy jsou přesně tak akorát ve spojení s volným časem a vhodným načichnutím festivalové atmosféry. I díky němu jsem zjistil celou řadu zajímavých zjištění. Třeba to, že první festivalový den – pátek – vlastně není úplně plnohodnotným festivalovým dnem, protože plno stánků se ještě staví. Nicméně filmy už běží a lidí není tolik, tudíž lístky se shánějí daleko snadněji. Další zjištění pro změnu přišlo se sobotou, když jsem zjistil, že registrace přes SMS opravdu funguje, čímž jsme si zajistili dokument o kapele Lucie spojený s natáčením pořadu Na plovárně s Markem Ebenem a výše zmíněnou kapelou. Další lístky jsem v poklidu zkusil tak nějak na blind na kase s tím, že uvidím, zdali se povede a nakonec se takřka i podařilo. Jeden film jsme v neděli ráno sice nestihli, ale za to jsme si jiný odpoledne u Puppu vystáli a stálo nás to asi deset minut. Taková zjištění jsou tedy opravdu k nezaplacení a dokud si je daný návštěvník nevyzkouší, asi jim jen stěží uvěří.

Také jsem si opět potvrdil, že filmy z hlavní soutěže jsou poměrně špatné. Povedli se mi opět dva – Prvotní štěstí a Spojené státy lásky. Jenže nejde jenom o filmy z hlavní soutěže. Celkově mám problém se všemi filmy, které jsem doposud viděl v největším sále v České republice – ve Velkém sále Hotelu Thermal. Co naplat, že tam přijede filmová delegace jak kráva, která mě na začátek nadchne, aby mě film následně psychicky naprosto složil a utavil.

I přesto jsem se ale dočkal celé řady skvělých filmových zážitků. Především bych rád poděkoval všem, kteří můžou za to, že se na festival dostal lotyšský film Jsem tady! Doufám, že se jim tímto filmem otevřou vrátka a filmů z Pobaltí se dočkáme více. Stejně tak jsem si užil francouzský film Božské, který mě opět nečekaně sejmul tématem imigrantů, jako to dokázal loni film Mediterranea. To Říkali mi Džigu naopak ukázal, jak se dá natočit komiksárna evropsky, tvrdě, ale zábavně. Další film, tentokrát z Bosny a Hercegoviny s názvem Dobrá manželka, mě nicméně také zaujal. Tam mě spíše překvapilo, jak poloprázdný byl kongresový sál hotelu Thermal. Možná to ale bylo proto, že to bylo úplně první promítání v 8:30. Také bych nerad zapomněl na film Nejšťastnější den Olliho Mäkiho, který z těch dobrých filmů byl tak zhruba asi nejméně dobrý, ale za to pochází z Finska a to se také počítá! No a samo sebou nesmím zapomenout na dokument Lucie – Příběh jedný kapely s Plovárnou uprostřed karlovarského městského divadla jako třešničkou na pomyslném dortu, která celé to nadšení z Varů vysloveně dokonala.

Co Vám budu povídat. Celé ty tři dny ve Varech opět stály za to. Užil jsem si filmy, pokecal s příjemnými a milými lidmi, kteří evidentně mají stejného koníčka, jako já – filmy a nikdy nezapomenu na naprosto nečekaný rozhovor s paní, která měla absolutní přehled o evropských dramatech, čímž mi udělala obrovskou radost, abych pak od přítelkyně dodatečně zjistil, že to byla jedna z hereček seriálu Ulice. :-)

Asi se budu opakovat, ale Karlovy Vary se pro mě opět na pár dnů staly místem, kde se dohromady schází zajímavé filmy, nadšení lidé a dobrá nálada spojená s kvalitní zábavou. Nebýt přehršel trapných politiků přijíždějících na zahájení festivalu před Thermal, kde jsme čekali na Williama Defoea a na ne úplně komorní atmosféru při poslechu hudby pražského symfonického orchestru, dokázal bych říci, že to byly dokonalé tři dny. Takhle „jen" takřka.

Tak už se zase pomalu, ale jistě, schyluje k tomu, že producenti příštího Jamese Bonda budou přemýšlet nad tím, jestli je ještě dobré, aby ho hrál Daniel Craig. Ten už se prý poslední Bondovkou vyčerpal a všechny evidentně přesvědčil, že Skyfall bude navěky nepřekonána. Kdo by ale mohl příštího Jamese Bonda hrát? Člověka, který stejně tak elegantně zabíjí lidi, jako u toho pije suché Martini?

Možností je několik, ale řada z nich mě upřímně docela rozesmála. Skutečnost je přesto taková, že zarytým knižním fanouškům a nadšencům z Pierce Brosnana, Daniel Craig vůbec nesedl. Vždyť jo. Nebyla to pidlovoká blondýna a taky do příběhu přinesl trošku svalů. Totální nezvyk. Na druhou stranu se Daniel stal součástí asi nejlepší a nejúspěšnější Bondovky vůbec – Skyfall. A to také o něčem svědčí, no ne?

Když kdejakej písálek z filmových análů začal rozmýšlet nad tím, kdo by měl Daniela vyměnit, naskytlo se ihned několik jmen. Vždyť jo, Daniel si to odbyl, už toho natočil dost a je tak třeba opět obměnit tvář. Tak se to v Bondovi bohužel nosí a vždycky nosit bude. No a jelikož už Daniel byl dost mimo vzorový příklad Jamese Bonda, začaly se vymýšlet různé alternativy.

Nejdřív se objevil Idris Elba s ksichtem buldoga a kůží černou jak půlnoc během polární noci v Laponsku. První černej Bond? Proč ne! Vždyť Danielem jsme se už hodně odchýlili a aspoň bychom všem ukázali, že nejsme rasisté, když do takové postavy vsadíme černocha. Už vidím toho Chrise Rocka na přes přes příštím předávání Oskarů, jak blafe tisíc a jeden vtip na téma James Bond a Idris Elba, rasismus nerasismus. Idris je sice dobrej herec, ale asi jako Bond by byl hodně mimo. Na druhou stranu by měl jako černoch jistotu práce. Není jednoduchý v dnešní době bejt černoch a ještě sehnat zajímavé role pro černocha. Když to není role otroka, tak z toho Oskar většinou neteče. Nějak tak to na těch posledních Oskarech říkali...

Následně se objevilo pár nadšenců, kteří by si představili Toma Hardyho. Jasný, je to Anglán jak poleno, kterej v posledních letech slaví monstr úspěchy. Taky čumí ještě drsnějc, jak Daniel, ale přitom by se dalo říct, že herecky se oba vyvíjeli hodně podobně. Z obyčejných kluků s hereckým talentem se stali nařachaní borci s monstr six-packem na hrudi. Pokud Angláni chtějí pokračovat v zajetém trendu, Tom by byl dobrá volba. Otázka je, jestli by ho to pak neomezilo jenom na Bonda, jako se stalo Craigovi. To by totiž byla veliká škoda. Od dob, co je Daniel Craig Bond, se totiž množství ostatních filmů s ním, coby hlavní rolí, razantně zúžilo.

Další volbou, která mi přišla vysloveně super, byl Jason Statham. Plešatej Anglán, kterej si nebere servítky, je brutální, vulgární, agresivní a určitě ne asertivní. Jasná volba pro Jamese Bonda. Podívejte se na film Špion a bude Vám jasné, že jako Bond by byl geniální.

Později mimochodem také byli tací, kteří přišli s myšlenkou, že příští Bond by neměl být on, ale ona a zvolili si za hlavní představitelku ženských Bondů Gillian Anderson. Ono se není čemu divit. Na svůj věk je pořád naprosto boží, úžasná a krásná. Do toho má k Anglii blíž, jak k rodné Americe. Já bych proti určitě nebyl! :-)

V seznamu možností se naskytly ještě další jména, jako například James Norton, Damian Lewis, Aidan Turner, Henry Cavill, Michael Fassbender a hlavně...Tom Hiddleston. A musím říct, že poslední jméno mi přijde nepravděpodobnější. Tom mě přesvědčil snadno - mini seriálem The Night Manager, kde si jednoho agenta zrovna zahrál. A rovnou se vší parádou. Pokud bych se tedy měl rozhodovat nad Bondem jako klasikem, určitě bych zvolil jeho. A nebo bych šel úplně mimo možnosti, o kterých mluví celej svět a zkusil bych to s Luke Evansem. Sice není černej a ani ženská, ale za to má v sobě kus klasického Brita...a to by nemuselo být špatný.

Na konci loňského roku jsem se zúčastnil jednoho velice zajímavého filmového projektu pojmenovaného Scope100. A minulý pátek došlo k jeho celkovému završení v pražském Biu Oko. Proto mi dovolte shrnout celkové dojmy v tomto textu...

Nejdříve něco k samotnému projektu. Ten asi nejsnadněji popíše oficiální popis z webových stránek tohoto projektu níže:

Scope100 je druhý ročník projektu, který přináší sto vybraným filmovým nadšencům možnost zhlédnout deset nových evropských filmů, které nemají českého distributora. Na základě jejich hodnocení bude posléze vybrán jeden titul, který bude uveden v kinech. Scope100 nabízí svým členům jedinečné filmové zážitky, možnost zapojit se do distribuční a marketingové kampaně filmu nebo zajímavou odměnu, kterou aktivním jedincům poskytne společnost Aerofilms.

Ze začátku je nutné zmínit, že na tento projekt bych nenarazil, kdyby mi ho neukázal kolega a kamarád z ČSFD - Enšpígl. Už samotným nápadem mě velice zaujal. Anglické titulky jsem taktéž nevnímal jako obtíž a tak jsem zkusil podat přihlášku a čekal, co se stane. No a po několika denním čekání a shodou určitých okolností jsem se mohl radovat, protože jsem se dostal do výběru sta lidí, kterým nabídli shlédnutí deseti filmů. Ty můžete vidět níže:

o Chevalier (Řecko 2015, režie Athina Rachel Tsangari)
o Tempête (Francie 2015, režie Samuel Collardey)
o Frenzy (Turecko 2015, režie Emin Alper)
o Mediterranea (Francie 2015, režie Jonas Carpignano)
o Reality (Francie 2014, režie Quentin Dupieux)
o Sparrows (Island 2015, režie Rúnar Rúnarsson)
o Summer of Sangaile (Francie/Litva 2015, režie Alanté Kavaïté)
o The Apostate (Španělsko 2015, režie Federico Veiroj)
o The Here After (Polsko/Švédsko 2015, retie Magnus von Horn)
o Altas presiones, Las (Španělsko 2014, režie Angel Santos)

Výběr to byl, pro mě, velice zajímavý. Mám moc rád evropský film, takže jsem se nemohl více vynadívat na jednotlivé tituly. Osobně mě velice zajímal Island (Sparrows). Stejně tak jsem ale byl dost zajímavý na Litvu v podobě filmu Sangaïlé. Od návštěvy Rigy a Tallinnu jsem snil o tom vidět více filmů z Pobaltí a tady jsem rovnou měl možnost. Jaký byl ale výsledek?
Vesměs filmy byly víceméně průměrné. Třeba oba španělské filmy naprosto pohořely. Litva také zklamala a stejně tak i Francie. U Řecka jsem pro změnu čekal divný film a také jsem se takového filmu dočkal. Na druhou stranu mě nadchly filmy Mediterranea (viděný již dříve v Karlových Varech), Reality od bláznivého Mr. Oiza, islandský Sparrows a především turecký film Frenzy. Ten to také u mě vyhrál. Krutý a drsný svět uprostřed nekonečného Istanbulu měl tak hutnou a neuvěřitelnou atmosféru, že na něj myslím dodnes. Leč právě tento film to nevyhrál a pověstnou korunku mohl zvednout právě šílenec Mr. Oizo s jeho šílenou novinkou Reality, jemuž taktéž gratuluji. Ujetý byl na to, aby vyhrál, více než dost!

Nicméně ani samotný průběh této akce nebyl vůbec špatný. Ke každému filmu se dalo diskutovat, vyměňovat si názory a v určitých momentech docela příjemně pokecat nejenom o konkrétním filmu, ale i o celkové kinematografii dané země jako takové. No a právě toto setkání různých lidí se mi velice líbilo, leč jsem na něj neměl tolik času, kolik bych si sám představoval. Na závěr bych rád dodal, že celou touto diskuzí naprosto bravurně doprovázela osoba z Aerofilms skrývající se pod jménem Anna Lísalová, čímž ji za celou akci velice děkuji. Makala na tom nejlépe, jak mohla. :-)

Vrcholem pak bylo páteční setkání všech účastníků Scope100, kde se letošní ročník zhodnotil a jako poděkování si pro nás pořadatel Aerofilms připravil překvapení v podobě předpremiéry jednoho filmu čerstvě dovezeného z Cannes. Do začátku jsme prakticky nevěděli o co půjde a volba padla na film Tohle je náš svět. No a já se díky tomuto překvapení dočkal naprosto skvělého filmového kino zážitku. Ten byl následně umocněn premiérou filmu Realita, který jsem si opět mohl užít a potvrdilo mi to, že filmy Quentina Dupieuxe nejsou na jedno shlédnutí...

Na závěr bych moc rád pochválil i Bio Oko. Osobně musím říct, že moje první návštěva tohoto kina mi udělala obrovskou radost. Už příchod ve mně vyvolal pocit, že kino je jak ze staré školy. Vnitřek pak domněnku potvrdil a pivní výběr onu radost absolutně dokonal. Kam se hrabe Světozor nebo Lucerna, ve které ještě kolikrát i slyším koncert z baru dole. O příbězích s objednaným pivem v Lucerně ani nemluvě, Enšpígl by mohl vyprávět. Bio Oko je evidentně od fanoušků a pro fanoušky nejenom filmové, ale v tomto ohledu i pivní. Před kinem se totiž naprosto parádně popíjí, třeba takovej plnotučnej (12°) Krakonoš...:-)

P. S. Už se moc těším na příští Scope100 a doufám, že se opět dostanu do užšího výběru. Snad se zadaří. Jen škoda, že jeho pořadatelé příště chtějí zařadit jen sedm filmů, klidně bych byl zase pro deset :-)

Ve svém deníčku mám místo i pro hudební videoklipy, které mě jednou za čas pohltí. A buď mají něco společného s filmovým světem a nebo nemají, což se stává minimálně...ale sem tam se to stane. No a aktuálně se nemůžu nabažit muziky, kterou má na svědomí francouzský multi talent Rone, který sice vypadá, jak kdyby vypadl z Jedličkárny, ale hudbu skládá neuvěřitelně originální...až jedinečnou. Také za posledních pár měsíců stoupla jeho popularita a není se vůbec čemu divit.

Novinkovým EP, které mu vyšlo letošní rok je čtyř kousek s názvem Vood(oo) a k samotné titulní skladbě Vood(oo) si nechal připravit i takřka geniální videoklip, který naprosto úžasně splývá se samotnou skladbou. 

A oč se vůbec jedná? Jedná se o neuvěřitelně osobitou elektronickou muziku, která jde proti všem možným i nemožným trendům. Třeba za takovou skladbou Vood(oo) se skrývá velice zajímavý prolog s názvem (OO) z roku 2014, který taktéž skrývá velice zajímavý videoklip a přichází jen se zajímavou myšlenkou. Erwan Castex pak po dvou letech zničehonic vybalil tenhle nářez, který onu myšlenku dokonale zpracoval do výsledné podoby. Ta přichází s neotřelými zvuky, melodiemi, ale i atypickým rytmem, který rozbuší srdce i důchodci. A navíc dodává videoklip ze psího světa...

Pokud Vás videoklip zaujal, tak doporučuji ještě skladbu Bye Bye Macadam, která taktéž nabízí výborný videoklip a díky které jsem se se samotným producentem seznámil. Pokud Vám i to přijde málo, tak si poslechněte čerstvou autorovu novinku, na které spolupracoval i s legendárním Jean-Michel Jarrem - The Heart of Noise!

Nedávný článek v časopisu Instinkt mě donutil zamyslet se nad tím, jak někteří novináři v Hollywoodu šlapou po filmových hvězdách a dělají všecko pro to, aby nechaly některým hercům a herečkám ten jejich život pořádně zhořknout. Přitom proč? Aby si průměrný Američan koupil časopis za dva dolary a dočetl se, jak někdo čeká dítě, někdo mohl čekat dítě nebo pro změnu někdo potratil dítě? Je mi z toho opravdu zle...

Takových bulvárních keců se člověk dočká i tady, což o to. Mám ale pocit, že taková hollywoodská herečka je na tom přeci jenom o trošku hůř. Vždyť před nedávnem Jennifer Aniston dotočila další z komedií, aby ukázala, jak se jí stále práší za kočárem. S tím nemůžu jinak, než souhlasit, protože ona v průběhu snad už i dvou desetiletí předvádí, že na super komedie pořád má a neustále mě nedokáže udivovat s její krásou, ale i komediálním umem, který mě rok co rok v nějaké té americké komedii vysloveně potěší. Tudíž mě novinka v podobě filmu Svátek matek udělala, coby jejímu fanouškovi, velkou radost. Co na to ale říkali samotní novináři?

Představte si, že jste novinář. Já bych si to představit dokázal. Měl bych se chuť s Jennifer bavit o čemkoliv. O životě, o koníčkách, o radostech všedního dne, ale při každém dotazu bych hodně rozmýšlel, zdali tomu dotyčnému nezpůsobím nějakou bolest. Během tiskovky na tuto komedii novináři nekonečně na Jennifer útočili s dotazy, kdy se už konečně dočká nějakého potomka. Já teda chápu, že jednou je celebrita a musí s takovými dotazy počítat, ale to ti novináři v sobě nemají trošku úcty k člověku? Zjevně nemají, to by se pak neptali na takové debilní dotazy. Co jako čekaj, že z ní vypadne?
Výsledek je, že potom nějakej americkej časopis In Touch, který je pro mě něco jako u nás časopis Maminka, otiskne článek na toaletní papír za třicet centů s tím, že Jennifer určitě něco tají a jsou schopni to pitvat do nekonečna. A přesně tohle pak způsobí, že Jennifer se bude stranit opravdovým fanouškům a ti se k ní prakticky nikdy nedostanou, aby jí třeba poděkovali za to, že je úžasná herečka, krásný člověk a celkově, že se objevila v komediích, které například těší lidi na celém světě a snaží se je vymanit z denních útrap každého z nás. Takové situace totiž způsobí, že z Jennifer bude fackovací panák, který sice vydělá dost peněz, ale pokaždé kolem sebe bude mít agenty a černochy, kteří budou obyčejné fanoušky odhánět buď hasičskou hadicí a nebo v horším případě devítimilimetrovým glockem.

Tenhle svět je postaven v mnoha ohledech na hlavu a opravdu těžko s i na to zvykám. Jen doufám, že těmito situacemi se herci nebo herečky z celého světa nenechají odradit a budou mít snahu pro opravdového fanouška vytvářet nějaké diskusní kolečka. Podle mě by to bylo hrozně hezké a vytvořilo by to obrovskou auru kolem každého, kdo by se takového kolečka zúčastnil. Kolečka neformální, běžné, obyčejné...jako život každého z nás. Jen se obávám, že i to je jedna velká utopie a tak nezbude, než smutně přihlížet na další časopis Dlouhá chvíle, kde se vedle tajenek skrývá další hyper článek o tom, jak jakákoliv slavná hvězda skrývala pět let milence nebo dítě a nějakej ultra borec novinář na to, po čtyřletém šmírování na nejbližším stromě od tamní haciendy, s velkou pompou přišel. Samozřejmě za poplatek...jak jinak.

Je hezké, když se nějaký umělec na našem světě inspiruje někým jedinečným ze světa animace - třeba Timem Burtonem. Může to totiž nechat vzniknout sérii moc hezkých filmových plakátů, které onou animací vystihnou daný příběh, danou pohádku, lépe, než kdejaký oficiální plakát. 

Jeden takový nápad měl totiž i Andrew Tarusov, Rus, žijící v Los Angeles, který svými nápady zřejmě učaroval nejenom Hollywoodskou smetánku, ale i milovníky umění po celém světě. Důkazem může být nejenom série výstav, která se dočkala i návštěvy v sousední Bratislavě, ale i série sponzorů, kteří o něm mluvili ve svých pořadech nebo časopisech. (Cosmopolitan, Maxim nebo Rolling Stones)

No a právě Andrew jednou dostal takový zajímavý nápad. Jelikož má Tima Burtona moc rád, říkal si, jak by vypadaly plakáty známých světových kreslených pohádek, kdyby je nakreslil jeho technikou. Výsledek tak můžete vidět níže. Podle mě některé kousky mají opravdu něco do sebe..co myslíte? :-)

Loňský rok byl obdobím různých výzev, které se zde na ČSFD objevily. Jednou to byla výzva, při které jsme za měsíc „museli" každý den dát jeden film z jiné země. Pak se zase čumělo jenom na jeden druh filmů a nebo na filmy z jedné země. Následovně se objevila nějaká výzva na režisérky a bůhví co ještě. Všechno to vyvrcholilo výzvou, která nebyla vůbec nucená a ještě nabízela řadu filmových zážitků na příští rok. Stačilo se domluvit s uživatelem, který mi naposílal deset filmů, u kterých si myslel, že bych je měl vidět. Stejně tak jsem udělal já. Na to vznikla desítka filmů, které byly buď všeobecně legendární, filmově zásadní a nebo pro daného uživatele osobně významný.

Každý uživatel připravil desítku filmů, které jsem neviděl. Uživatel Enšpígl vybíral to nejlepší z daných oblastí, které zajímají jak mě (válka), tak jeho (Francie). Uživatelka Emma53, která má nakoukáno, jako málokdo z nás, mi vybrala seznam zajímavých lidských dramat. Uživatelka Kareen pro změnu vybírala směsku filmů, které pro ní byly něčím zajímavé a originální. Kamarádka Wipschka pak vybírala, jakožto milovnice hororu, ryze hororové zážitky (a to ve všech oblastech). Djkoma pro změnu vybral desítku zásadních kousků filmařského řemesla. Uživatelka Minimie se pak se svým výběrem nebála zajít až do hlubokých čtyřicátých let a její výběr byl v rozmezí snad všech filmových dekád. No a na závěr mi na mail přišla topka uživatele kateupton, který vybíral tak různorodě, že to ani nejsem schopný popsat. Každému ale můžu poděkovat za některé filmové zážitky, na které jen tak nezapomenu. Níže posílám u každého uživatele film, který mi z celého toho jejich seznamu přišel nejlepší a pro mě nejzásadnější:

Enšpígl: Zlatí úhoři
Emma53: Nezvaný host
Kareen: Třináctá komnata
Wipschka: Jáma a kyvadlo
Djkoma: Mexická jízda
Minimie: Tichá harmonie
Kateupton: Kříž cti

Tímto všem, kteří mi pečlivě vybírali deset filmů na shlédnutí, velice děkuji. Jen oznamuji, že se příště žádné další výzvy nezúčastním. Nápad je to super, ale i když se jednalo o průběh roku 2016, nenápadně mi tato myšlenka v hlavě hlodala, a nutila mě koukat na filmy, na které jsem jindy ani neměl náladu. Podle tohoto seznamu ale musím říct, že si nejvíc vážím především složitých lidských příběhů. Zároveň uznávám, jak je super, že jsem se setkal s kousky, o kterých jsem třeba vůbec ani neslyšel. Také jsem se dostal k filmům, na které jsem se opravdu hodně dlouho chystal. Svůj smysl tato výzva bezesporu měla. Jen si chci dát teď od výzev voraz a koukat jen na to, na co budu mít opravdu náladu a chuť, což se takové standardní filmové výzvě trošku příčí...Představte si, že bych si dal třeba takových 1001 filmů, které musím vidět, než umřu...ze stejnojmenné knihy. To bych filmy za chvíli asi začal znatelně nenávidět...:-)

Nicméně ještě jednou díky zúčastněným a doufám, že svým výběrem jsem také udělal radost nějakým filmovým zážitkem.

Je tomu už pár měsíců, kdy Jimmy Kimmel (americký Honza Kraus) přišel s vtipným nápadem, ve kterém by slavné americké osobnosti, a ve většině herci a herečky, mohli před kamerou říct něco nenávistného, co padlo na twitteru na jejich osobu. V tu ránu se rozjela hodně slušná sérii videoklipů s názvem Mean Tweets. Vrcholem všeho je filmová edice, která se na internetech objevila na konci února a opravdu stojí za to!

Kde jinde uslyšíte, jak třeba Emily Blunt říká:

"Emily Blunt´s got a purdy mouth...that I´d like to poop in" :-D

Aktualizace 17.4. 7:30 - Čas dokončení

Aby těch výzev za poslední dobu na ČSFD nebylo málo, přišel za mnou kolega a kamarád Enšpígl s nápadem, který se dočetl u uživatelky betinka18 a moc se mu zalíbil. No a jelikož si s radostí nechám doporučit nějaký zajímavý film, rozhodl jsem se s ním do této výzvy jít.

V podstatě se nejedná o nic složitého. Jde jen o to, abyste svému kolegovi vybrali 10 filmů, které ještě neviděl, a které by v průběhu celého příštího roku měl shlédnout. Na oplátku Vám připraví úplně to samé dle svého úhlu pohledu.

Nic složitého, teď je jen otázka, kolik těch výzev přijde. :-) A prej aby se náhodou nestalo, že by těch výzev přišlo nějak moc, tak si člověk může vybrat. No pakliže budou doporučeny zajímavé filmy, těžko se bude rozhodovat, kterou desítku filmů si zvolit a kterou ne. No...níže zatím posílám filmy od uživatelů, od kterých jsem výzvu přijal, a kterým jsem na oplátku i to své doporučení na příští rok poslal:

Enšpígl:
1. Zlatí uhoři - 5*
2. Hoří v Paříži - 3*
3. Mandarinky - 5*
4. Uloupená hranice - 4*
5. Utrpení mladého Boháčka - 4*
6. Vše co miluji - 4*
7. Odřiznuti - 4*
8. Harley Davidson a Marlboro Man - 3*
9. Samuraj - 4*
10. Leaving Las Vegas - 2*

Celkový průměr:  3,8/5

Emma53:
1 .Bio Ráj - 5*
2. Cizinka - 5*
3. Kajaki - 4*
4. Poslední léto v Boyitě - 4*
5. Aufenthalt, Der - 4
6. Rozhovory s mým zahradníkem - 5*
7. V zajetí rytmu - 3*
8. Srdce je osamělý lovec - 4*
9. Nezvaný host - 5*
10. Krajkářka - 3*
Bonus : Absolutní sto - 3*

Celkový průměr: 4,1/5

Kareen:
1. Třináctá komnata - 5*
2. Láska s vůní čokolády - 4*
3. Nechte maličkých - 4*
4. Metro Manila - 5*
5. Juan of the dead - 3*
6. Smrt člověka na Balkáně - 4*
7. Dívka ze skříně - 3*
8. Snídaňový klub - 3*
9. Bojovnice - 4*
10. Taste of fear - 3*

Bonus: Vstupte - 4*

Celkový průměr: 3,8/5

Wipschka:

1. Amer - 2*
2. Spongebob v kalhotách: Film - 5*
3. Hardcore - 3*
4. Jáma a kyvadlo - 4*
5. Případ Kim Bok-Nam - 3*
6. Rocky Horror Picture Show - 2*
7. Strašení - 3*
8. Volání Cthulhu - 4*
9. Perfect Blue - 4*
10. Return of the Living Dead - 3*

Celkový průměr: 3,3/5

Djkoma:
1. Poslední císař - 4*
2. Hrdina - 5*
3. Pornografický vztah - 3*
4. Smrtihlav - 4*
5. Gattaca - 4*
6. Zvrácený - 2*
7. Jakubův žebřík - 4*
8. Nebe nad Berlínem - 2*
9. Kokaku Kidotai - 3*
10. Mexická jízda - 5*

Celkový průměr: 3,6/5

Minimie:
1. Šaráda - 4*
2. 3 Idiots - 3*
3. Humr - 3*
4. Pojistka smrti - 3*
5. Život Davida Galea - 4*
6. Thelma a Louise - 5*
7. Ztracený Valentýn - 3*
8. Kramerová vs. Kramer - 4*
9. Na sever severozápadní linkou - 3*
10. Tichá harmonie - 4*

Celkový průměr: 3,6/5

kateupton:

1. Kříž cti - 5*
2. R.I.P.D. – URNA: Útvar Rozhodně Neživých Agentů - 2*
3. Špión - 5*
4. Armáda temnot - 3*
5. Řeč peněz - 3*
6. Jáson a Argonauti - 5*
7. Město 44 - 3*
8. Zánik - 3*
9. Gorily v mlze - 4*
10. Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý - 4*
Bonus: Pěst Ježíšova - 2*

Celkový průměr: 3,5/5

Zase se planeta Země otočila dokola kolem Slunce a já se za pár hodin budu nutit kopat z postele, abych ve 2:30 mohl naladit letošní ceremoniál Oskarů, na který se už teď neuvěřitelně těším. Loňský rok se s přímým přenosem příliš nepodařil, protože HBO se po mnoha letech rozhodlo Oskary nevysílat a já zoufale přikročil k přímému přenosu na internetu, který prakticky nefungoval. Na druhou stranu to mělo jednu výhodu, ráno v práci jsem docela fungoval. Nicméně rok letošní můžu, a věřím, že nejen já, oslavit, protože ČT2 se rozhodlo pár filmovým fanouškům udělat radost s přímým přenosem na jejich televizních vlnách. A jak to letošní rok vůbec vypadá?

Se skladbou filmů je to v podstatě opět tak nějak podobné jako každý rok. V seznamu se objeví jak velkofilmy, životní osudové příběhy, tak malé komorní kousky, které ale dokážou, jak je u nich zvykem, příjemně překvapit. Nicméně během sledování jednotlivých filmů mi trvalo opravdu dost dlouho, než jsem si našel nějakého favorita. A nakonec jsem stejně skončil u filmu, který jsem viděl v kině jako prvního z celého seznamu už někdy na přelomu léta a podzimu.

Letošní rok je zaručeně největším favoritem Revenant. Není se čemu divit. Iñárritu natočil opravdový velkofilm se vším všudy, co k typickému americkému velkofilmu nepatří. Natočil ho totiž totálně po svém a pokud jste už viděli jeho loňský úspěch Birdman, můžete tak počítat s podobnou náloží originalit. Nejlepší filmový souboj s medvědem a úvodní scéna jsou to nejlepší, co americký film v letošní nabídce představuje. K tomu herecké výkony jmen jako jsou Leonardo DiCaprio a Tom Hardy, kde si dokonce i myslím, že Hardy daleko převýšil Lea. Co naplat...Leo je letos tak strašně probírané téma, že by bylo hodně překvapivé, kdyby letos Oskara nedostal. Škoda jen, že ho teoreticky dostane za roli, kde přehrával nejvíce, jak mohl. Osobně bych mu Oskara dal už daleko dřív za filmy jako jsou Gangy New Yorku, Prokletý ostrov nebo Vlk z Wall Street.

Takže jak to tak vypadá, Revenant u mě zase takový favorit není. Nehledě na to, že málokdy Oskarová komise zvolí stejné tvůrce rok po sobě. Zatím se to stalo dvakrát a přijde mi málo pravděpodobné, že by se to opakovalo. Leč stát se to může. Co ale proti tomuto filmu stojí? Třeba dva irské filmy - Room a Brooklyn. Nejsou špatné, Room je třeba výborný, ale že by tak malé filmy dostaly ocenění nejlepšího filmu? To už mi pravděpodobnější přijde Sázka na nejistotu, Spotlight nebo Most špionů. Hlavně proto, že vypráví zásadní události americké historie, na které by plno lidí raději zapomnělo. Nicméně nejlíp mi pořád vychází Most špionů, od kterého jsem to nečekal a po skončení jsem byl vysloveně nadšený. Škoda tak strašně patetického soundtracku, který celý film tak trošku srážel. No a pak už toho příliš nezbývá. I když pořád to jsou filmy, které mě z celého koše filmů zaujaly nejvíce - Marťan a Šílený Max. Už několikrát se stalo, že Oskary překvapily, tak proč by nepřekvapily letos? Marťan je výborné sci-fi, ale má ho na kontě provařený režisér, za to Šílený Max je natočen sedmdesátiletým dědečkem, který si v osmdesátých letech vytvořil post-apo svět Šíleného Maxe, aby pak divákům dělal radost v podobě Babe, prasátka ve městě a tučňáků z Happy Feet. Nejlepší akční film za poslední roky s minimem digitálních efektů a maximem kaskadérských kousků je pak trošku šok, no ne??

Z hereckých výkonů mi nejsympatičtější zaručeně přijde Mark Rylance, který ve filmu Most Špionů představil tak dokonalou postavu ruského špiona, že lepší jsem hodně dlouho neviděl. Na druhou stranu tam má obrovskou konkurenci v podobě Marka Ruffalo z filmu Spotlight, Christiana Balea z filmu Sázka na nejistotu a Toma Hardyho z Revenantu. Popravdě nechápu, co tam dělá Sylvester Stallone a ještě víc nechápu, že sázkové agentury vypsaly nejmenší kurz právě na něj. Stejné herecké překvapení jako u Rylance jsem ještě zažil i u filmu Trumbo, kde pro mě obdobně nepříliš známý Bryan Cranston představil naprosto parádní herecký výkon. Holky už mi přijdou trošku jasnější. Vypadá to, že u hlavní role to projde Brie Larson. Osobně se mi ale víc líbila Saoirse Ronan, která svojí neobvyklou krásou a přirozenou skromností musí udělat radost každému filmovému fanoušku. Stejně tak je na tom i Alicia Vikander v rolích vedlejších, kterou bych osobně přesunul raději do těch hlavních. Nicméně tvůrci nominací asi moc dobře věděli, proč jí přesunuli právě do vedlejších...:-)

K dalším filmům a nominacím asi netřeba víc říkat. Eddie Redmayne třeba zahrál skvěle, ale probíranému Leovi nedokáže konkurovat. Filmy Carol, Joy nebo 45 let jsou založené jenom na hercích. Vše ostatní je špatně. No a Michael Fassbender coby třetí Steve Jobs mi přijde spíš už zbytečný, než zajímavý. Snad jen dodám, že jsem zvědavý na Chrise Rocka, jak se s večerem popere. Doufám, že nebude založený na kecech černí vs. bílí a rozjede trošku inteligentnější humor. Třeba takový jako když se učil česky v České spojce...no uvidíme :-)

Pokud máte Simpsonovi rádi (kdo nemá že,jo!), tak Vám nesmí uniknout jedna z posledních úvodních scén, kde se pokaždé Homer snaží sednout na svoje oblíbené křeslo...a pokaždé se něco stane.

Tentokrát totiž tvůrci naprosto dokonale vychytali to, co se opět nenápadně, ale jistě vrací. Udělali si totiž totální legraci z osmdesátkovejch akčňáků a vystřihli to naprosto dokonale. Klobouk dolů! V době, kdy světový web Kickstarter ovládl film Kung Fury a různě po světě roste obrovské množství producentů, kteří se snaží skládat podobnou muziku jako například Miami Nights 1984, Timecop1983 nebo legendární Kavinsky, proslavený úvodní scénou filmu Drive, vychytali moment, kdy si ze synth-popové kultury udělat legraci...a ještě je to naprosto luxusní.

Klobouk dolů. Nařezanej Homer, jeho parťák křeslo a sviňák Ned nemají chybu!!! Na 28. sérii kresleného seriálu docela slušný, řekl bych. :-)

Když mu bylo teprve 19 let, George Lucas ho zvolil do hlavní role Anakina Skywalkera. V ten moment, kdy podepsal smlouvu, se mu obrátil svět vzhůru nohama. Speciálně, když si uvědomím, že to je vlastně první velký film, který Hayden podepsal. I když herecky do té doby paběrkoval, nic ho nedokázalo připravit na to, co po premiéře druhé epizody následovalo. Když se podruhé objevil na scéně v roce 2005 v tenkrát domnělé poslední epizodě Hvězdných válek, která zároveň byla třetí epizodou, rozhodl se za utržené peníze nakoupit pozemek v Kanadě a v podstatě dokonale zmizel ze světa Hollywoodu. Proč ale?

Hayden měl údajně pocit, že to všechno mu do rukou přišlo nějak moc snadno. Dostal se do vysněné role mnohých herců a sláva jeho osoby vzrostla tak velkou rychlostí, že to osobně nebyl schopný zpracovat. Jasně, to chápu, proto se ztratil do kanadské divočiny a řadu let tam meditoval s medvědy a vlky. Teď už se ale pokouší vrátit do světa filmu a není to úplně jednoduché. Posledním filmem s názvem 90 minut v nebi díru do světa rozhodně neudělal. Kdo by taky s pambíčkářským příběhem díru do světa udělal.

Rozumím, že nechtěl těžit z vlny úspěchu po Hvězdných válkách, ale takový Daniel Radcliff to po ukončení Harryho Pottera například docela i zvládl. Jakmile se Harry Potter završil posledním dílem, přijal roli v anglickém divadle, kde ho donutili svlíknout donaha a vyburcovali ho k neuvěřitelným výkonům, což způsobilo, že novináři na jeho nejznámější roli docela rychle zapomněli. Hayden to zkusil z trochu jiného úhlu. V dnešních 34 letech se zkouší vrátit do světa showbyznysu a já jsem zvědavej, jestli v budoucnu něčím překvapí.

"Nemůžete být roky pryč a nepředpokládat, že by to nemělo vliv na Vaší kariéru. V hlavě mi pořád běželo, že je to dost sebezničující cesta, na kterou jsem se vydal, když jsem z Hollywoodu odešel. Pořád jsem si v hlavě totiž říkal, že jestli jsem si tímto svojí kariéru zničil, tak je to vlastně dobře. Teď totiž podle mě přišel ten pravý čas, kdy můžu začít od začátku. A pokud by se úspěch jednou dostavil, tak pak bych teprve mohl říct, že jsem si tu slávu opravdu zasloužil."

Před nějakou dobou, a není to zase tak dávno, jsem měl období, kdy jsem psal dopisy hercům a herečkám, vypovídal se jim z pocitů k nim a požádal je o drobnou prosbu, zdali by mi podepsali přiloženou fotku, abych měl do konce života na co vzpomínat. U Alana Rickmana to ale bylo trošku složitější. Zásadně totiž nepodepisoval fotku, na které je jako Severus Snape a stejně tak minimálně o této postavě mluvil snad v jakémkoliv rozhovoru. No a jelikož právě Snape byl pro mě nejvýznamnější postavou celé jeho kariéry, nedokázal jsem jeho postavení k této postavě pochopit. Narodil jsem se totiž v takovém roce, kdy jsem měl tu možnost prožít vysloveně celý příběh ve stejných letech, jako právě Harry Potter a stejně tak jsem různě měnil názory právě na Severuse, který Harrymu přerušil celou řadu lumpáren, jako řada učitelů a učitelek na mých školách. Od základky počínaje, až vlastně po vejšku konče.

Teď už ale vím, proč tomu tak bylo. Severus Snape je totiž jednou z nejlepších postav, kterou kdy lidská bytost vymyslela. A nejenom, že je to výborná postava, ona dokonce měla to štěstí, že ji dostal pod svá bedra právě Alan Rickman. No a právě tento pán dnes bohužel prohrál bitvu s evidentně hodně rychlou obdobou rakoviny, což ve mně vyvolalo obrovský smutek. Nějak se totiž nemůžu zbavit dojmu, že spolu s ním odešel do jiného světa i kus mého života.

Nejenom, že byl pan RIckman výborným představitelem Severuse Snapea, ale nezklamal mě ani jako totální cynik a herec Alexander Dane v komedii Galaxy Quest. Stejně tak je nezapomenutelný v asi nejlepší postavě nepřítele, kterého Bruce Willis proti sobě ve filmovém průmyslu vůbec kdy měl v legendární Smrtonosné pasti nebo stejně tak se těžce zapomíná na jeho roli degustátora vín Stevena Spurriera v nedoceněné (zde málo viděné), ale přitom překrásné komedii Víno roku. A na závěr nesmím zapomenout na Lásku nebeskou, která mě pohladí na duši každý předvánoční čas již řadu let za sebou. 

Alan Rickman byl úžasný herec ne úplně mnoha filmových postav, ale o to zásadnější pro můj filmový svět, měly vliv. A dnešním dnem všechno končí. Budete mi chybět pane Rickmane, ale věřte, že jako Severus Snape budete žít věčně. Nejenom v očích mých, ale i v očích dětí po celém světě po mnoho dalších dekád. 

Děkuji Vám za všechno.

P.S. Pokud chcete vidět nejhezčí rozhovor s Alanem Rickmanem, tak mrkněte Na Plovárnu. Pan Eben opět nezklamal a možná Vám tím zodpoví řadu dosud nezodpovězených otázek. 

"When I´m 80 years old and sitting in my rocking chair, I´ll be reading Harry Potter. And my family will say to me, 'After all this time?' And I will say, 'Always."' - Alan Rickman

Mám pocit, že Jan Kraus se ve své talkshow má hodně, co učit. Stephen Colbert totiž v té své před Vánoci Bruce Willise nazval lhářem. A jak to dopadlo, uvidíte ve videu níže. 

Nepamatuju se, kdy naposled Bruce dostal takovej petrák. Naposled snad ve filmu Co se vlastně stalo. A tam taky chodil s příšerným lumberjackem na bradě. Někdo by mu měl říct, aby ty fousy zase shodil. Možná i proto se dlouho neobjevil v pořádném filmu...

Tak už je to tady. Čas dostihl dalšího mého oblíbeného četníka. :-(

Je mi smutno, stejně tak, jako mi bylo smutno, když jsem v novinách četl tenkrát zprávu, že odešel Jean Lefebvre. Čas totiž z mého dětství odnesl dalšího hrdinu, se kterým jsem trávil nespočet večerů. Na druhou stranu musím říct, že Michel Galabru dokázal mnohé. Především rozesmát a za to mu budu navždy opravdu vděčný. 

Cinemax na svém FB profilu zveřejnil jedno video, které vypovídá prakticky o všem, co si dokážete představit pod pojmem laskavost. Dovolím si ho sem vložit také, protože v této scéně z Četník se žení se zobrazuje obrovské umění Michela pobavit, ale i obrovské přátelství s jeho kolegou Louisem de Funésem. 

Ať je Vám země lehká pane Galabru. Dejte nahoře Krišotovi za vyučenou, protože už to tam s jeho povahou bezesporu potřebuje...

V roce 2015 se nám událo pár menších změn. Jednu takovou měla i kanadská kapela Arcade Fire, od které se na kratší dobu, její člen a zpěvák Will Butler odseparoval, aby si tak nějak vyzkoušel i něco, pod co se bude moct podepsat jen on sám. Výsledkem je album Policy, které vyšlo už v první půlce tohoto roku a hned s jedním videoklipem ke (slabší) skladbě Something´s Coming. Následně se ve druhé polovině roku dočkala ještě dvou dalších videoklipů k nejlepším skladbám z celého alba Ale proč to tady všechno říkám? No, možná i proto, že v obou videoklipech hrají super americké herečky. Přičemž bych tu radši vyzdvihl můj nejmilejší song z alba - parádně punkovej What I Want, kde se objeví i samotná Jennifer Morrison. A pokud by Vás to zaujalo, zkuste ještě videoklip ke skladbě Anna, kde se pro změnu objeví další kočička - Emma Stone! 

Nějak mi ta poslední dovolená v letošním roce hrozně rychle utíká. Je tedy na čase, abych si ten letošní filmový rok co nejdříve sesumíroval, protože jak to tak vypadá, volného času v tomto roce asi už moc nebude.

České republika
Klasicky první příspěvek budu směřovat k naší matičce, která letos předvedla abnormální množství kvalitní filmařiny. No...nechci přehánět, ale letošní rok se opravdu urodilo hodně zajímavé množství kvalitních českých filmů. Třeba zrovna sága Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan. To je zrovna dvou-film, který snad ani v české kinematografii nemá obdoby. A k tomu ještě předvedl, jak jednoduše se dá natočit český film evropských kvalit, když s příběhem dorazí i na Seychely nebo do Jižní Afriky. Další kapitolu, která je sama pro sebe, jsou absurdní komedie. Sešly se mi letos dvě a obě jsou na pomezí geniality - Kobry a užovky a Domácí péče. V obou případech jsem se setkal s drsnými příběhy, kvalitním zpracováním a hereckými výkony, na které jen tak nezapomenu. Tím nechci nijak shazovat fakt, že Hynek Čermák se jako Káčko nepředvedl. Předvedl, ale bratři Hádkovi nebo Alenka Mihulová Káčkovi budou minimálně hodně slušně sekundovat. Domácí péče se dokonce dostala do úzkého výběru neanglicky mluvených filmů na nominace do Oskarů. Nakonec to sice nevyšlo, ale díky dobré propagaci o tomto filmu ví i v nejzapadlejší izraelské díře...:-) No to takové Sedmero krkavců pro změnu ukázalo, že se pohádka dá natočit i trošku jinak. Trošku s větší příměsí fantasy, než je tomu u pohádky obvyklé...a pořád to dokáže být hodně slušné. No a jelikož jsem z českých filmů jako obvykle neviděl všechny, rád ještě vyzdvihnu alespoň ty, které jsem viděl a byl hodně spokojený - Vybíjená, Život je život, Ghoul nebo Fotograf. Posledním letošním filmem v kině byl pak oceněn film Padesátka, který mě potěšil osobitým humorem, ale i Ondřejem Pavelkou, který se ve své roli vysloveně našel.

Festivalové filmy - MFFKV, festivaly v Praze a Scope100
Letošní rok se mi také do vzpomínek zapíše tím, že jsem se poprvé s přítelkyní vypravil na filmový festival do Karlových Varů. Tam jsem jen ty nejlepší filmy úplně nevychytal, ale štěstí jsem měl například u Mediterranea, který letošní tématiku uprchlíků ztvárnil hodně poctivě. No a uznávám, že takový Partyzán nebo O patro níž také překvapili poctivou filmařinou. Letos mě nicméně také kamarád Enšpígl vytáhl na nějaký ten filmový festival v Praze, čímž mi zajistil jeden z největších filmových letošních zážitků s islandským filmem Berani. Enšpígl mě následně informoval i o akci Scope100, kam jsem se přihlásil, abych se následně stal součástí stovky uchazečů, kteří musí vybrat nejlepší festivalový film, který následně příští rok půjde do distribuce. Z desítky filmů mě zaručeně nejvíce zaujal turecký Abluka, ale i švédský Tady a potom. Přihřát polivčičku musím ale i mému oblíbenému televiznímu kanálu Cinemax, který letos kromě celé řady kvalitních kousků překvapil i jedním hodně aktuálním z tohoto roku s názvem Sejdeme se v Benátkách. Na závěr je u festivalových filmů třeba zmínit i kousek Mládí, které, věřím, že letos bude vyhrávat ocenění nejlepšího letošního filmu u mnohých fanoušků, nikoli u mě. Přestože je více než slušný.

Komerční sféra
Posledním bodem tohoto zhodnocení letošního roku je i samotná část filmů, ve kterých teče porce peněz větší než velká. Letošní rok mi ale přišel podstatně slabší oproti tomu předešlému. Nejzajímavější americké filmy, který jsem letos měl tu čest vidět byly zaručeně Sicario: Nájemný vrah a Everest. Oba filmy předvedly precizní filmařinu z trošku jiného úhlu. V jednom vládne pomsta a v druhém pro změnu příroda. Takový Noční běžec pro změnu příliš slušné hodnocení nezískal, ale mně si přitom získat dokázal. A to tak, že dost. Nejlepší komiksárna je pak Ant-Man, která těží z nápaditosti a nejlepší akční kousek pak zaručeně Šílený Max: Zběsilá cesta, který celému americkému průmyslu dokázal, že akční film se stále dá natočit více realisticky, než digitálně. Čímž potvrdil kaskadérské kvality předchozích dílů.

Na závěr snad jen dodám, že jestli jsem se u nějaké komedie letos nasmál nejvíce, tak pak to bylo u německého kousku Fakjů pane učiteli 2, který mi zaručeně potvrdil, že na německou kinematografii by se už nemělo nikdy plivat tak, jako se to s oblibou dělávalo dříve.

Teď už tedy nezbývá nic jiného, než si počkat na salvu amerických kousků, které brzo začnou okupovat nejdříve kina a následně pak nominace na Oskara, čímž se vše završí na konci února ceremoniálem, který ocení ty nejlepší filmy. Aktuálně se stále čeká třeba na Creed, Dánská dívka, REVENANT Zmrtvýchvstání (fakt debilní překlad), Osm hrozných nebo Joy. Škoda jen, že se zopakovalo každoroční pravidlo a nějakej "dobrák" z oskarové rady umístil nejenom tyto filmy na internet v kvalitě více než dobré. Samozřejmě, ať hodí kamenem, kdo je bez viny, včetně mě, ale stejně by mě zajímalo, co na to asi samotní tvůrci? A jak je vůbec možné, že už je tomu tak několik let po sobě a viník se stále nikdy nenašel? Nebo našel?

Kdybyste chtěli vědět, co Elizabeth Banks dělala poslední nedělní večer před Vánoci, tak mrkněte níže. Docela bych si ji takhle i dokázal představit v naší štábní a nejstarší putice v Bolce - U Tetřeva. :-))

Podle mě by v pohodě zapadla a nikdo by nic neřešil.

Už je tomu nějaká doba, co jsem začal přemýšlet nad tím, jak je to vlastně s těmi celosvětovými produkcemi, které k nám dřív tak rádi jezdili, za jejich peníze se na Barrandově postavilo tehdejší největší filmové středisko ve Střední a Východní Evropě a následně se po nich slehla zem, protože naši "inteligentní" politici zaspali dobu a dlouho jim v těch dutejch makovicích trvalo, než pochopili, co to vlastně slovo pobídka znamená. To v Maďarsku třeba neváhali a využili příležitosti a tak jsem smutně přihlížel k tomu, jak se velké americké produkční společnosti stěhovali z Prahy do Budapeště, protože se jim to prostě a jednoduše vyplatilo.

Dlouho jsem pak hledal nějaké informace, jak se to s těmi pobídkami vyvíjí a taktéž dlouho jsem nic nenacházel. Až jednou jeden článek hlásal, že v poslanecké sněmovně se na toto téma začalo ve velkém diskutovat. Ještě aby ne, vždyť produkční společnosti do české ekonomiky přináší obrovské peníze, které nainvestují nejenom do naší země, ale i do cestovního ruchu. Pamatuju si, jak jsem si užíval Prahu například ve filmu Česká spojka nebo XXX. Také bylo hezké sledovat Jamese Bonda v Casino Royale, ale stejně tak bylo fajn vědět, že jedna z nejlepších adaptací Bídníků s Gérardem Depardieu v hlavní roli, se točila také u nás. Noviny byly plné příběhů z natáčení, furt se něco dělo, lidé navštěvovali naši zemi i díky takovým filmům a sem tam se ve filmu otočila i nějaká česká hláška A to nemůžu zapomenout ani na momenty, kdy jsem z dálky pozoroval, jak se na Milovickém letišti točí Hartova válka, v bejvalé fabrice ve Vinoři se pro změnu točí Wanted s Angelinou Jolie nebo jak se Mladou Boleslaví roznesla informace, že ten den bude Tom Cruise slaňovat z budovy místního soudu pro tehdejší nejnovější Mission: Impossible.

Je to super pocit, když víte, že se nějaký film u Vás v okolí natáčel a Vy pak pozorujete každej záběr a doufáte, že na něco podobného narazíte. To, že digitálně můžou opravit prakticky cokoliv, Vám v tu chvíli nikdo samozřejmě nevysvětlí. :-)

No a jednou jsem si takhle projížděl internet a narazil jsem na stránku, o které jsem snil celou tu dobu, co mě tyhle celosvětové produkce v naší malé zemičce zajímaly - www.filmovamista.cz! Vím, že tato stránka existuje řadu let, ale mám pocit, že letos se dostala do takového stádia, kdy poměrně obsáhle popisuje vše, co se v naší zemi děje. A pokud možno, tak hodně dopodrobna. Tudíž ji neunikne žádný natáčecí proces a vše poctivě zdokumentuje, což je naprosto fantastické. A o to fantastičtější to je, když si uvědomím, jak se tu světové produkce zase postupně rozjíždějí a naplno využívají pobídek, které u nás již, můžeme říci, konečně pár let fungují.

Sice už to nejsou tolik bohaté americké projekty, jako spíše evropské a asijské produkce, ale o to je jich víc a zaujmout ve výsledku dokáží podobně. Třeba za poslední dobu musím říct, že mi hodně udělali radost ve Skandinávii, kdy si naší zemi pro natáčení jejich příběhů vysloveně oblíbili. Královská aféra je asi jejím vzorovým příkladem. Také Angláni konečně pochopili, že v naší zemi si historicky vysloveně pochutnají a tak tu například rozjeli neobvyklou adaptaci Tří mušketýrů, kteří využili tolik historických kulis, jako asi ještě žádný jiný projekt před nimi. Dokonce i kousek od nás na zřícenině hradu Zvířetice se vyřádili...:-)

Česká republika je tedy opět ve formě. Nabízí zajímavé prostředí pro příběhy všech možných druhů, schopné a šikovné lidi, kteří v dnešní době mají s angličtinou čím dál tím menší problémy a hlavně nadšení, které je pro práci tohoto formátu absolutně nezbytné. A já jsem za to moc rád! Konečně se zase budu moci těšit na ty momenty, kdy budu pozorovat každý kout obrazovky nebo plátna v kině a dumat, co všechno mi je známé a co mi ještě uniklo.

Níže bych rád doplnil dva obšírné, velice informativní a aktuální články, které pojednávají o této tématice.

První odkaz je článek na rozhovor s jednou českou společností, která sem tvůrce z celého světa zve:
http://www.filmovamista.cz/clanek/131-Konkurence-je-tvrda--ale-cesky-filmovy-prumysl-je-silna-znacka--rozhovor-

Druhý odkaz pak vypráví nejenom o tom, co se aktuálně kousek od Prahy natáčí, ale i to, jak na tom letošní rok byl, co všechno příchod celosvětových producentů v Česku způsobil a nebo jaké profesionály tu ve filmové branži vůbec máme:
http://archiv.ihned.cz/c1-64934190-neni-vsechno-jen-hollywood