suffragium

Herec, který se neumí smát nahlas. V jeho herectví je určitá sedlina škrobenosti, kterou však identifikuji jako vrozenou plachost. Ta patří, domnívám se, k jeho osobnosti, nikoli k jeho herectví. To je prvotřídní svou civilností. Líbí se mi svou lehkou emocionální poddimezovaností, protože citových vyděračů a kašparů je vždycky dost, i kdyby jich bylo na planetě jen pár. Skalského film o Karlu Čapkovi je sice na hraně kýče, ovšem titulní roli zvládl Abrhám na výbornou, a to právě proto, že šetřil emocemi a patos nechal doma v komoře. Ostatně posuďte sami.

Hezoun. Ale především výtečný herec už v letech, kdy ještě nepřekročil práh dospělosti. Od té doby jenom zrál. Není divu, že si ho vybral sám Martin Scorsese, aby táhl hned několik jeho filmů. A nebyly to snadné role. Do dnešního dne sdílím s fanoušky truchlopocit z jeho nečekaného, podlého zavraždění ve Skryté identitě. Naštěstí se z něj otřepal a dotáhl to až na Velkého Gatsbyho. I s doživotním obličejem klaďase si dokázal střihnout nechutného záporáka a nebránil mu v tom ani jeho esenciálně chlapecký vzhled.

Jan Kraus o něm řekl: herec mužných rolí. Pevný, uzavřený, silný. Munzar nemohl hrát rozněžněné zasněné rozervance v oblomovském chalátu, ale vždy rozhodné chlápky, co pro silné slovo nebo pro silnou ránu nejdou daleko. Ve svých rolích podváděl, chlastal, někoho i zastřelil, a taky bojoval nebo vyšetřoval. Chlapskostí se mu blížil Petr Haničinec, který však byl animálnější a méně intelektuální. Vynikající recitátor (bez ironie!).

Arogantní sympaťák nebo sympatický arogant? Jeden z těch hereckých talentů, kterému uvěřite, že ví, proč ve své roli plive pravým koutkem huby, a ne levým. Perfekcionista a detailista. Neskromný, ale profík až na půdu. Možná hrál i ve slabších filmech, nikdy však nezahrál slabou roli. Totiž: on toho Melvina Udalla nehrál, on jím byl.

Syn přerostl svého otce. Asi málokdo z jeho generace dosahuje hloubky Trojanova herectví. Je specifické: spojuje ironičnost i chlapskou zranitelnost, která se ve vypjatých chvílích láme (spolu s hlasem) v podivnou, děsuplnou hysterii. Může hrát faráře, kriminalisty i vraždící maniaky a nedomrlé černohumorné hitlery. A jak to vypadá, talent zůstává v rodině. Trojanovi možná budou brzy konkurovat rodu Hrušínských.

Nejgeniálnější filmový tvůrce, jehož charismatické herectví je oslnivé a odzbrojující. Vstoupil by do dějin, i kdyby nerežíroval Občana Kanea, protože jeho herecká kreace je neuvěřitelná: ve svých 26 letech přesvědčivě zahrál entuziastického mladíka, cynicky cílevědomého muže středního věku i starce nasraného na celý svět. Byl také špičkovým shakespearovským hercem, ne-li vůbec nejlepším. A jeho role advokáta v Procesu je jednoduše skvostná.

Čím byl starší, tím víc připomínal Orsona Wellese. Těch společných znaků bylo víc. Sdílel s ním všestrannost talentu plebejského autodidakta, charismatického herce a suverenního autora, ale i osud smolaře, co se vnějších okolností týče. Welles celý život zápasil s blbostí mašinérie filmového průmyslu, která upřednostňuje průměrnost a efektnost namísto experimentu; a Werich zase s blbostí politické nomenklatury, která upředňostňovala průměrnost a biedermeierovskou šedivost namísto satirické srandy. Welles ovšem nepodepsal Antichartu.