gauchingman

Pamatuji televizní premiéru téhle selanky (bylo mi osm let), jak černobíle (!!) zářila z temného rohu našeho hrušovského obýváku bytu nikoli první kategorie, jak se drala, seč byla, zvýšit vibraci té naší uvozhřené špeluňky... Ach, ten pocit, ten nesdělitelný sladkokyselobolný pocit celé té doby, celého toho podivného dětství...