strougy

"Vidíš Baltazare děvčata mají za ušima. Jsou vysoko nad průměrem. Vím, že není zrovna vhodná doba, abych tohle téma vytahoval, ale na vojně jsem to docela podělal. V životě jsem nedokázal zorganizovat zteč. Říkal jsem klukům. Mluví k vám váš kapitán, slyšíte mě chlapi, ti sráči číhají za kopcem, ukážem jim, zač je toho loket, palte to do nich z moždířů a smeťte je z povrchu země. A vskutku jsem zahájil palbu abych těm za kopcem dal co proto. Když jsem si je takhle předem naklepal, dal jsem klukům rozkaz, aby je vzali útokem. Abych šel dobrým příkladem, vybavil jsem se na pochod tou sprškou granátů deštníkem. Mužstvu se to pranic nelíbilo. Mysleli si, že se na ně vytahuju. Ale nepřítele pohled na mne, jak jsem k němu kráčel se vztyčeným deštníkem s rukojetí z hadí kůže, tolik ochromil, že palbu zastavil. Potud je vše v pořádku. Smutné bylo, že jsem zaútočil na naše vlastní lidi. Já byl pro naše válečné síly naprostá prohra. Jakmile se mě zbavili, začali vítězit jak splašení. Ale důvěrně ti řeknu, že jsem se snažil být dobrým vojákem. I dnes, když ve Whitehallu míjím vojenskou přehlídku, kapela hraje a pod nohama křupe štěrk, ty zvuky udeří na správnou strunu a mně okamžitě stoupne. Tím nechci říct, že loajalita se nedá vyjádřit i jinak. Ale tenhle drobný signál, tento ryzí pozdrav. Můj privátní stožárek. Jež se tyčí a pocukává. Mi odvždycky dává pocit, že v bobtnající nádheře toho srdcem procítěného pozdravení je obsažena má láska k pluku i má loajalita k monarchovi. Děvčata, počkejte na svého kapitána. Náš děsuplný výlet nekončí. Dokud nebudeme bezpečně uvnitř."

J.P.Donleavy, Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B.