strougy

János Besze, řezník a uzenář, měl nejsilnější hlas mezi významnými osobnostmi. Když spustil, zachvívaly se zdi. Této jeho vlastnosti si přál využít Akční Výbor Vítězného Raka (sic!), a proto pověřil Jánose Beszeho, aby ze schodiště Národního muzea pronesl řeč k spontánně shromážděnému davu. Besze se toho ochotně ujal. Postavil se až nahoru, rudý nos mu dodaleka svítil, prostou kostkovanou košili, kterou po týdny nesvlékal, občas rozevlál vítr, a vypustil svůj burácivý hlas. Chcete být otroky? Dav nevyčkal konce věty, ale jednohlasně zahřměl: Chceme! Chceme! A tím byl projev ukončen.

Péter Esterházy - Malá maďarská pornografie