Dernier journal (19)
Hotel Modrá hvězda (1941)
Pro mne spolehlivě film, na jaký se nebojím kdykoli přepnout. A co víc. Uchechtanej člověk nikdy nepochopí, jak se tomu někdo může nesmát (babička to prochrápala). Já řvala smíchy. Osobně pro mne něžný film díky ústřední písničce v podání Inky Zemánkové. Její Slunečnice je luxusní i po těch letech, které od natočení uběhly. Trochu mě mrazí při pomyšlení, že takové skvosty produkoval Barrandov za války. O to víc rozumím bytostné potřebě po něčem něžné, veselém a veskrze neválečném. Takže díky Natašo za Zuzanku, Ferenci za perfektního opilce a Pešku, Pivče a Toníčku Novotný za dokonalé flákače - ode mne každý po hvězdě. Malé mínus za rozvleklost. Nicméně... jako celek se nebojím 90 %! Aleluja, blížíme se k dokonalosti;)