Willy Kufalt

TOP 15 mých premiérových filmových zážitků v roce 2022:

01. Tanec v temnotách (Lars von Trier, 2000) Dánsko

02. The Noah (Daniel Bourla, 1975) USA

03. Kolem půlnoci (Bernard Tavernier, 1986) USA

04. Taxi Teherán (Jafar Panahi, 2015) Írán

05. Due pezzi di pane (Sergio Citti, 1979) Itálie

06. Les Galettes de Pont-Aven (Joël Séria, 1975) Francie

07. Detail (Abbas Kiarostami, 1990) Írán

08. Vysvobození (John Boorman, 1972) USA

09. Cash on Demand (Quentine Lawrence, 1961) Velká Británie

10. Doktor Glas (Mai Zetterling, 1968) Švédsko

11. Sny Akiry Kurosawy (Akira Kurosawa & Iširó Honda, 1990) Japonsko

12. Moje mistrovské dílo (Gastón Duprat, 2018) Argentína

13. Žít a zemřít v L.A. (William Friedkin, 1985) USA

14. Nebeská stvoření (Peter Jackson, 1994) Nový Zéland

15. Zločiny budoucnosti (David Cronenberg, 2022) Kanada

nebo Lisabonský příběh (Wim Wenders, 1994) Portugalsko

 

Alespoň krátký komentář k žebříčku?

Tak v první řadě ještě počátkem března 2022 bych si vůbec nepomyslel, že mě někdy až tolik dostane jakýkoliv snímek Larse von Triera, což je kontroverzní režisér, ke kterému jsem vždycky měl dost rozporuplný vztah... Poté, co jsem se ale letos odvážil na víc (tedy už většinu) jeho filmů, ukázalo se mi, že v minulosti skutečně hodně uměl, že dokázal kdysi točit výjimečné filmy a že Tanec v temnotách rozhodně není jedinou výjimkou. (Skoro nechybělo málo a dal bych si od von Triera do žebříčku i další film Prolomit vlny, kdybych necítil potřebu mít ten žebříček pokud možno pestřejší a zařadit od každého umístněného režiséra jen 1 film.)
Podobným způsobem jako von Trier mě rozhodně překvapil i Bernard Tavernier se svým (nečekaně apolitickým) filmem Kolem půlnoci nebo Mai Zetterlingová (zase nečekaně ne-femenistickým :)) Doktorem Glasem.

Doslova „starými známými“ v žebříčku jsou po minulém roce i Wenders a Kiarostami (od kterého jsem také skoro zařadil hned i další film Pod olivovníky), kteří se mi s nějakým filmem umístnili i předchozí rok, a pak také i Friedkin a Kurosawa, z jejichž tvorby mě letos cosi dříve neviděného nadchlo po dlouhé době.
Režiséři, které jsem teprve letos „objevil“ a jejichž tvorba mě aktuálně hodně upoutala, jsou: David CRONENBERG (skvělý tvůrce nejen bizarních sci-fi hororů, u nějž si nemůžu pomoct a půjdu proti davu, ale jeho nejnovější film mi po rozležení v hlavě připadá jako snad to úplně nejlepší, co kdy tento Kanaďan natočil...), Jafar PANAHI (s minimálním rozpočtem zatím hned 2x maximální zážitek s jedinečným nápadem), Joël SÉRIA (jaj, další francouzský provokatér s podivnými choutky do sbírky vedle Bliera a Mockyho, ale co se dá dělat, když na mě ty jeho filmy tolik působí a rezonují v hlavě...) a Peter JACKSON (neskutečně kreativní borec z Nového Zélandu, u nějž zatím znám jen ranou tvorbu) + mimo režiséry umístněné svým filmem v žebříčku bych ještě zmínil i velkého Egypťana – Jusúfa Šahína s jeho osobitou alexandrijskou sérií.

Díky Cronenbergovi mě vlastně také těší, že se mi do žebříčku podařilo propašovat i vyloženě novinkový film z aktuálního roku.
A jako protipól k filmům od režisérů s osobitou a bohatou tvorbou mi nedá zmínit skrytý postapo klenot od člověka, letitého filmového distributora a producenta jménem Daniel Bourla, který za celý život natočil jako režisér sice jenom jeden jediný film a dle vlastních slov si chtěl hlavně zrealizovat netradiční experiment, ale zážitek z Noého (The Noah) pro mě vydal klidně možná tak za 10 jiných, tuctových filmů...
A asi úplně největším překvapením byl pro mě teď nedávno britský „vánoční“ psychothriller Cash on Demand (1961) – film, od kterého jsem neočekával nic velkého a zážitek byl ohromný.