Blacker94

Poslední den měl neskutečně rychlý spád. Do deseti hodin jsme museli mít vyklizené pokoje, ale chtěli jsme jít ještě na poslední projekci v půl čtvrté, a tak jsme si chvilku dělali starosti, kam s našimi zavazadly. To se ale hezky vyřešilo, protože v Informačním centru neměl nikdo objednané ubytování, a tak nám nechali pokoje až do pěti hodin. Případně by nám je ale určitě pohlídali ve festivalovém centru na hradě, ale i tak je určitě dobré pojistit si nějaký úložný prostor, pokud odjíždíte poslední den. Moje přítelkyně zůstala venku a povídala si se známými a já šel na Nebezpečný útěk (1952). Ten mě hodně bavil, krásně zakončoval tematickou sekci Vlaky ve filmu noir. Napětí během jízdy, při které detektiv eskortuje klíčovou svědkyni k soudnímu procesu, a musí jí ochránit před mafiány ve stejném vlaku, se dalo krájet. A nakonec jsme šli na závěrečnou projekci filmu Pozdě na slzy (1949), se smrtelně chladnou femme fatale v podání Lisabeth Scott. A hned poté začal náš nebezpečný útěk na pokoj pro kufry, a s nimi na nádraží. Cestou jsme potkali dva spoludiváky s neuvěřitelně mazlivou fenkou, a tak jsme z vlaku vystoupili celí olízaní a plní srsti.

 

Letošní Noir Film Fest byl příjemný, ale ve vzduchu pořád visí riziko, že byl možná poslední. Jak říkal Vít Grigartzik, začali něco, co si začalo žít vlastním životem a přerůstá je to, což má samozřejmě klady i zápory. Já však věřím, že klady vždycky převáží a my se dočkáme i příštího ročníku a po něm i dalších.