JitkaCardova

Filmy, které jsem viděla a nenašla v databázi ČSFD:
Opravdu pozoruhodný snímek je Papilio Buddha režiséra Jayana Cheriana. https://www.facebook.com/Papiliobuddha?ref=ts&fref=ts Temný rub indické bezelstnosti, peklo nevinných, mystika zla v síti sociálního i politického systému. 5/5
Stejně nezanedbatelný a výjimečný počin je film Lessons in Forgetting, http://www.imdb.com/title/tt1874601/?ref_=fn_al_tt_1 - film, ve kterém postupné odkrývání skrytých faktů za jednou nešťastnou nehodou přivozuje krok za krokem pochopení struktury souběhu událostí, kde všechno působí od prvotních zdálnivě nezávislých mikro-událostí ke vzniku nedozírné katastrofy - od vánku k cyklónu. Doopravdy lze snímek adorovat za to, že svou výstavbou umožní, aby se vám v hlavě stupeň za stupněm měnily perspektivy, dokud se nedostanete nahoru, a neobjevíte srdce té zrůdné a zničujjící konstrukce. Ve třech čtvrtinách teprve začnete mít jasno, že něco velkého existuje, a ještě vás čeká několik neodhadnutelných změt panoramatu, než se vyjeví celek. Do nejmenších detailů vyladěný film, kde se s každým krokem mění pohled na každou postavu a čím komplexněji je celá struktura durčena, tím čitelnější, srozumitelnější a osudovější jsou všechny jednotlivé děěje a jejich motivace. závrať, 5/5.

Taiwanský snímek Cannot live without you (2009), rež.Leon Dai, http://www.imdb.com/title/tt1456584/?ref_=fn_al_tt_1 - takový nepovedený pandán k Divoká stvoření z jižních krajin. 3/5

Snímek Light, by Devaprasad, je svérázně ironicko-poetický snímek zachycující sociální a politické poměry na keralském venkově v posledních padesáti letech 20. století na postavě "starého koministy", z něhož sivesničané dělají dobráckou legraci a který se o komunismu dozvěděl jednu jedinou věc - že totiž "komunismus je láska a kdo miluje přírodu, zvířata a rostliny a lidi, je komunista". Když se potom ze zpráv, které do džungle dolehnou, stařík dozvídá, že komunismus v Rusku končí, má přirozeně dojem, že se na sklonku jeho života hroutí celý známý svět. Film je mistrovským dílem osobitého vyprávění. 5/5
Beloved Sky, Írán, 2012, rež. Dariush Mehruji - nízkorozpočtová mystická freska o cesto souhlasu vání v čase během komatu a setkání městského lékaře se starší kulturou skrze moudrost a schopnosti mrtvých vesničanů, jejichž vesnice byla srovnána se zemí před 50 lety při náhlém zemětřesení, a mezi nimiž je i moderní vesnický bylinkář, mystik a šaman.... 3/5
ID - Indie, 2012, rež. Kamal K. M. - obratně zvládnutý snímek postavený na brilantním nápadu - dvacetiletá emancipovaná městská dívka se ujímá pátrání po identitě dělníka, který zkolaboval u ní v bytě a posléze zemřel v soukromé nemocnici, kde ho bez zjištěné totožnosti a souhlasu zodpovědné (a platící) osoby nemohli nechat včas operovat... Děj se posouvá pohybem, který je pro diváka nesnesitelný, a stupňuje se. Příznačným rysem společnosti, kterou sledujeme, je naprostá nezainteresovanost každého na čemkoli, z níž se nevymyká ani hlavní hrdinka, a výsledný efekt na diváka je eskalovaný, byť velice nenápadný pocit frustrace - ze stovek zklamaných očekávání na každé mikrorovině... Film si udrží vystupňovanost až do naprostého konce, takže ironickým vyústěním je fakt, že k žádnému vyústění nedojde, jen k takovému prohloubení nezájmu a dovršení míry nahodilých komplikací, že se i poslední snaha o něco v tom bídném soukolí usilovat sama vytratí. Neuvěřitelně dobrá kamera a tempo mají silný psychosomatický účinek, několik příštích hodin budete po snímku sledovat svět kolem sebe s hypnotizujícím a inervujícím vědomím nezájmu, který vystupuje ze všeho kolem vás, mění tempo a vzdálenosti, zpomaluje pohyb, pohledy i chápání. Ztěžknete a bude se vám točit hlava malátnou závratí a tušením nebezpečí, které není jak zastavit.