psychousek

Milý deníčku!

 

Za pár dní už to tu bude! Začne poslední série Hry o trůny a já se neuvěřitelně těším! Co si budeme namlouvat, drak s modrýma očima bude bomba! Jelikož bude závěrečných pár dílů, odložila jsem Gilmorova děvčata a začala jsem sledovat GoT od začátku. První sérii jsem zvládla v rekordním čase - za necelé dvě hodiny. Ale proč? Jakto, že mne najednou první série nebavila, zatímco když jsem to viděla poprvé jsem byla absolutně nadšená?

 

Důvod je strašně jednoduchý - pominul WOW efekt. Když jsem to před mnoha lety viděla poprvé, sledovala jsem každý detail, snažila jsem si zapamatovat každou postavu (samozřejmě bez nejmenšího úspěchu - jak jinak), prohlížela každou dějovou linku, obdivovala každý kostým. Bylo to nové, neokoukané, místy chaotické, ale úžasné. Jenže při druhém sledování jsem zjistila, že je to vlastně nuda. To samozřejmě neznamená, že je to špatné! Jenže první série funguje jako první díl jakéhokoli jiného seriálu - ustavují se zde postavy, se kterými se divák musí seznámit. Zjišťuje (bez)charakternost, motivace, jak vlastně svět funguje, odhaluje, co se dělo dřív a tipuje, co bude dál, titulky označují místa v tomto světě, Pro větši "nerdy" to zároveň znamená, že hledají rozdíly mezi knihou a seriálovým zpracováním. Jenže pro mne, jako běžného diváka to znamená něco úplně jiného. Pro mne to znamená na druhé sledování nudu. Vím, co zapříčinilo události celého zbytku seriálu, vím, kdo jsou postavy, a prostě mne už nezajímají... Uvidíme, jak to půjde dál s druhou sérií....