Una111

1. Bedlivě zpytuj své svědomí, a jak jen můžeš, očisti a posvěť je pravou lítostí a pokornou zpovědí; tak aby tě již nic netížilo, neznepokojovalo a nebránilo ti přistoupit k oltáři.

Měj v ošklivosti všechny své hříchy vůbec, a zvlášť lituj a oplakávej své každodenní poklesky. A pokud ti to dovolí čas, vyznej Bohu ve skrytosti svého srdce všechnu ubohost svých nezřízených vášní.

2. Vzdychej a rmuť se, že jsi ještě tak stále tělesný a světský, tak neumrtvený v nezřízených vášních a plný žádostivých hnutí.
Tak málo ostražitý před vnějšími smysly, tak často zabředlý do nicotných představ obraznosti.
Tak příliš nakloněn zevnějším věcem, tak nedbalý vnitřních.
Tak povolný k smíchu a nevázanosti, tak zatvrzelý k pláči a lítosti.
Tak pohotový k uvolnění kázně a tělesnému pohodlí, tak liknavý k přísnosti a horlivosti.
Tak ochotný slyšet něco nového a vidět něco pěkného, tak neochotný konat podřízené a opovržené práce.
Tak chtivý mít mnoho, tak skoupý k dávání a zarputilý v držení majetku.
Tak ukvapený v řeči, tak málo mlčenlivý.
Tak neukázněný v mravech, tak unáhlený v jednání.
Tak dychtivý jídla, tak hluchý k Božímu slovu.
Tak rychlý k odpočinku, tak liknavý k práci.
Tak bdělý při všelijakých povídačkách, tak ospalý při posvátném bdění.
Tak uspěchaný, aby už byl konec, tak pomalý v soustřeďování pozornosti.
Tak nedbalý při modlitbě, tak chladný při mši svaté, tak vyprahlý při svatém přijímání.
Tak často roztržitý, tak zřídka zcela usebraný.
Tak rychle popudlivý k hněvu, tak náchylný k nelaskavosti vůči jiným.
Tak náhlý k souzení, tak přísný v kárání.
Tak veselý ve štěstí, tak skleslý v protivenství.
Tak štědrý v dobrých předsevzetích a skoupý v jejich plnění.

3. Když se s lítostí a velkým odporem ke své slabosti vyznáš z těchto a jiných svých chyb a opláčeš je, učiň pevné předsevzetí, že budeš svůj život napravovat a usilovat o větší zdokonalení.
Potom se s úplným odevzdáním a pevnou vůlí obětuj na oltáři svého srdce ke cti mého jména jako nepřetržitá zápalná oběť. Odevzdej mi vskutku poctivě své tělo i duši, abys mohl důstojně přistoupit a přinést oběť Bohu i spasitelně přijmout svátost mého těla.

4. Vždyť není důstojnější oběti a většího zadostiučinění na odpuštění hříchů, než se prostě a úplně obětovat Bohu s obětí Kristova těla při mši svaté a svatém přijímání.
Kdykoli ke mně přistoupí člověk s prosbou za milost a odpuštění, učiniv sám všechno, co může, a bude opravdově litovat svých hříchů, pak: Jako že jsem živ, praví Pán, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ (Ez 33,11); na jeho hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu (Žd 10,17), ale všechny mu budou odpuštěny.

Tomáš Kempenský, Čtyři knihy o následování Krista

POPELEČNÍ STŘEDA

Popeleční středou se nazývá středa před první nedělí postní. Popel, podle něhož se tento den nažývá, se získává pálením ratolestí z Květné neděle předešlého roku. Takto získaný popel se světí před mší svatou na Popeleční středu a věřícím je udělován popelec (dies cinerum): Mužům se sype popel na hlavu nebo - podobně jako ženám kvůli povinnému závoji - je popelem na čele vyznačován křížek. Popel je připomínkou pomíjejícnosti pozemského života a kajícného obrácení se k Bohu. Udělení popelce je provázeno slovy Pomni, ó člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš. (Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris.)

Popeleční středa je dnem přísného postu.

Zaměňme svůj šat za popel a žínici; posťme se a plačme před Hospodinem, neboť je velmi milosrdný a přístupný k odpuštění hříchů našich Bůh náš.

Budiž mi, Bože, ochráncem a útočištěm,

abys mě spasil, 

neboť opora má a úkryt můj jsi Ty.

Nuže, pro jméno své

buď mi vůdcem a živitelem.

V Tebe, Hospodine,. jsem doufal, 

ať nejsem zahanben na věky;

pro svou spravedlnost mne vysvoboď 

a vytrhni mne.

Esto mihi in Deum protectorem,

et in locum refugii, ut salvum me facias:
quoniam firmamentum meum, et refugium meum es tu:
et propter nomen tuum dux mihi eris, et enutries me.
In te, Domine, speravi, non confundar in aeternum:

in justitia tua libera me et eripe me.

než je Pán

Pane jsi přese vše můj

přítel?

Nemám jiného soudce

než je Pán

Můj Pán ví

jak hrozivě jsem samoten

Víš nejen co neumím

přiznat sám sobě

mé úplné zhroucení

Ale víš spravedlivě

i mou nevýslovnou tvář

úzkostí a proseb

naprosté radosti ničím

nezcizitelné

nepotřísnitelně bílé

Ticho je složeno ze závratných zvuků

okna zámečku jsou otevřená

stromy se hrnou nahoru a dolů

Jsem pln čekání

očekávání toho času a chvíle

před veškerým časem

před veškerým očekáváním světa

(I.Slavík)

Пока Земля еще вертится,
пока еще ярок свет,
Господи, дай же ты каждому,
чего у него нет:
мудрому дай голову,
трусливому дай коня,
дай счастливому денег...
И не забудь про меня.

Пока Земля еще вертится —
Господи, твоя власть! —
дай рвущемуся к власти
навластвоваться всласть,
дай передышку щедрому,
хоть до исхода дня.
Каину дай раскаяние...
И не забудь про меня.

Я знаю: ты все умеешь,
я верую в мудрость твою,
как верит солдат убитый,
что он проживает в раю,
как верит каждое ухо
тихим речам твоим,
как веруем и мы сами,
не ведая, что творим!

Господи мой Боже,
зеленоглазый мой!
Пока Земля еще вертится,
и это ей странно самой,
пока ей еще хватает
времени и огня,
дай же ты всем понемногу...
И не забудь про меня.

Legalizovaná sebevražda v přímém přenosu! Otřesné! Takhle to vypadá, když se člověk odřekne Boha!

DĚTI V NORSKU. Nejfrekventovanější otázky a odpovědi

Lucie Sulovská

Byť všechny tyto otázky byly již veřejně zodpovězeny a odpovědi jsou dostupné, stále dokola se objevují v internetových diskusích, buď jako nevěřící zvolání, jak je toto vůbec možné, nebo naopak jako jistá radost nad tím, že jsem objevil něco, čím mohu podpořit svoji teorii, že vlastně vůbec nevíme, jak to všechno bylo. To je jistě pravda, přesto však existují jisté indicie, které misky vah poměrně zásadně převažují, klademe-li si je. Pokusila jsem se, za pomoci několika dalších lidí, zodpovědět základní otázky stran tohoto silně medializovaného případu. Snad budou některým čtenářům ku prospěchu.

Proč vlastně přišla paní Michaláková do Norska, jak žila rodina v Norsku?
Jak je všeobecně známo, přistěhovala se paní Michaláková do Norska za svým mužem Josefem, který emigroval se svými rodiči po roce 1968. S Josefem se seznámili v Chorvatsku, kde byla Eva Pavelková jako tlumočnice. Poté spolu udržovali kontakt a sblížili se, což vyvrcholilo odjezdem Evy do Norska za Josefem v roce 2003. Protože neuměla norsky, našla si prozatím práci uklízečky. V roce 2005 je svatba a téhož roku se narodí syn Denis. Eva nedostává povolení k trvalému pobytu, na necelý rok se vrací s Denisem do Česka k rodičům, poté jej získává a vrací se zpátky do Norska. S Josefem žijí v novém řadovém domku v běžné čtvrti, v roce 2008 se jim narodí syn David. Nemají mnoho financí, protože Josef pracuje z domu a živí se svým koníčkem, výrobou mušek, což není příliš výdělečné. Eva proto nastupuje do práce, tentokrát pracuje v prádelně, kde vyřizuje objednávky. Do Česka jezdí na dovolenou - až na jednu výjimku všichni čtyři - s dětmi se mluví česky, jsou jim čteny české pohádky.

Jakého občanství jsou děti, když se narodily v Norsku?
Na tom, kde se chlapci narodili, ve většině evropských zemí, včetně České republiky i Norska, nezáleží, protože naše země aplikují tzv. občanství krve. To znamená, že nezáleží na tom, kde se narodíte, ale komu se narodíte. Existují výjimky, například Francie se opírá o trvalé bydliště, v Norsku však platí čistě právo krve, na základě práva země zde občanství získat nelze. Občanství země, čili podle místa narození dětí, aplikují například Spojené státy. Chlapci se narodili dvěma českým rodičům. Posuneme-li se o generaci dál, pan Michalák emigroval se svými českými rodiči jako dítě do Norska, norské občanství však nikdy nezískal, protože o něj nepožádal a v Norsku se automaticky nenabývá. Když se tedy děti narodily dvěma českým rodičům, jsou automaticky českými občany. To je také důvod, proč norské úřady tlačí na paní Michalákovou, aby jim vydala pasy chlapců, údajně proto, že rodiny s nimi chtějí jet na dovolenou. Kdyby měli norské občanství, prostě by jim byly norskými úřady vydány nové pasy.

Kdy začaly první problémy?
Denis měl už od ranného dětství zdravotní problém, kterému se říká refluxní choroba jícnu. Tato choroba patří mezi onemocnění trávícího ústrojí. Následkem toho byl Denis na svůj věk velmi malý a neprospíval. Kromě léků mu byla nařízena specifická strava, kterou však ve školce dodržovali jen velmi zřídka a způsobovali tak chlapci další obtíže, což bylo příčinou prvních konfliktů mezi rodinou a školkou. Později si matka stěžovala ve školce znovu, tentokrát na šikanu mladšího Davida - měl kromě jiného poničené brýle. Ve školce se dětem ztratilo také několik kusů značkového oblečení a když se David jednou vrátil z pobytu venku vyválený v blátě, matka rovněž nejásala. Špatné vztahy mezi rodiči a školkou vyvrcholily v květnu 2011, kdy byly děti rodičům odebrány na základě hlášení z mateřské školky, že se prý měl Denis svěřit, že se ho otec dotýká na přirození. Dalším důvodem, který vedl k podezření, byla krev v Denisově stolici.

Jak byla tato obvinění vyvrácena, proč jim děti nebyly navráceny?
Lékařské zprávy potvrdily, že krev ve stolici není důsledkem zneužívání, ale že chlapec trpí střevní chorobou a i k poranění konečníku u něj dochází vlivem tuhé stolice. Další lékařská zpráva odhalila léčený zánět předkožky, který chlapci ošetřovali oba rodiče. Rodiče byli zproštěni obvinění, ale ačkoliv jim byly děti odebrány jen v rámci předběžných opatření, vráceny nebyly, nikoliv na základě vyšetřování policie, ale na základě rozhodnutí Barnevernu. Psychologické posudky na děti byly vypracovány poté, co již tři měsíce (!) žili v pěstounských rodinách. Dvojice psychologů, Ida Brandtzaeg a Stig Torsteinson, dlouhodobě pracuje pro Barnevern, který je také navrhl. Celý systém je zcela bez jakýchkoliv kontrolních mechanismů, od našeho systému nezávislých znalců, které navrhuje soud, se liší právě tím, že i posudky jsou v režii instituce, která děti odebrala. Třešničkou na dortu budiž fakt, že nezávislí znalci spolu udržují poměr. Po několika dalších měsících přišla pěstounka s tvrzením, že se jí jeden z chlapců svěřil, že jej zneužívala i matka. Chlapec toto své údajné sdělení už nikdy před nikým jiným nezopakoval. Při setkání s matkou však prokazatelně řekl (matka si toto nahrává, v pořadu Reportéři ČT zazněl přesně tento úsek), že mu pěstounka říká, že „Eva je zlá" (doslova „maminka /pěstounka/ říká, že Eva je zlá, já si nemyslím, že jsi zlá").

Proč děti nebyly svěřeny do péče příbuzných?
Barnevern se touto možností ani nezabýval, byť tím porušil tzv. biologický princip (což však činí zcela běžně), byť jak prarodiče chlapců, tak jejich teta se strýcem o ně zájem jevili, neproběhlo u nich ani žádné šetření, zkrátka tato možnost ani nebyla ve hře. A to i přesto, že v rodině panovaly velmi dobré vztahy a zvláště sestra Evy Michalákové má pro výchovu dětí velmi vhodné podmínky: je zcela bezúhonná, žije v dlouhodobém manželském svazku, s manželem vychovávají dvě děti ve věku podobném chlapcům, jsou dobře materiálně zajištěni, vlastní prostorný dům, kde by měli chlapci svůj pokoj.
Přesto je pravděpodobné, že pokud Barnevern děti vrátí, vrátí je právě do péče některého z příbuzných, tak jako to pod vlivem mezinárodního tlaku učinil v předchozích případech, zejména v případě indických dětí Bhattarcharyových. Ve zkratce o případu: Barnevern měl podezření, že matka trpí depresemi, nelíbily se ani kulturní zvyklosti indického páru, krmení dětí rukama a spaní s nimi v jedné posteli. Dva chlapci byli odebráni, svěřeni do pěstounských rodin, rodiče byli přinuceni k rozvodu. Indie reagovala okamžitě, vyvinula obrovský diplomatický tlak včetně hrozby ekonomickou sankcí (upuštění od zakázky pro Telenor), Norsko po několika měsících kapitulovalo a děti byly svěřeny do péče svého strýce v Indii. Indický soud pak přiřkl děti zpět matce, protože nenašel důvod, proč by se o ně neměla starat. Barnevern tak nemusel uznat chybu, čehož pravděpodobnost je i v případě dětí Michalákových téměř nulová.

Když se někam přistěhuji, jsem povinen dodržovat tamní zákony, není tomu tak?
Rozhodně je. Problém je, že z hlediska zákonů jsou oba Michalákovi čistí jako lilium. Byli zbaveni všech obvinění, a to jak ze sexuálního zneužívání, tak z týrání svých dětí, paní Michaláková má přítele s dcerou ve střídavé péči, sdílí s ní domácnost, pečuje o ni, dokonce je přímo u dětí zaměstnána - pracuje totiž v norské mateřské školce. Zjevně tedy zásadní rozdíl spočívá v jiném kulturním pojetí ochrany dětí: zatímco u nás (a dovolím si říct, že ve většině zemí světa) je důvodem dlouhodobého pobytu dítěte mimo rodinu pouze závažné psychické a fyzické týrání, popřípadě sexuální zneužívání, což jsou věci právně postižitelné, případně velmi zlá sociální situace rodiny, v Norsku lze odebrání dítěte odůvodnit pouhou potřebou zajištění „toho nejlepšího pro dítě", velmi vágním pojmem zahrnujícím nejrůznější norské kulturní zvyklosti, jako je např. nekonzumace jakéhokoliv alkoholu před dítětem, nebo nestresování dítěte vcelku reálnými a normálními životními problémy, jako jsou hádky či úmrtí v rodině. Paní Michaláková zcela očividně není dětem nebezpečná, když se o jedno může starat doma a o další tucty cizích v mateřské školce, přesto se proti vší logice se svými vlastními dětmi smí vidět dvakrát ročně na patnáct minut.

Proč matka nezveřejní spis? Čeho se bojí?
Nezveřejní jej ze stejného důvodu, proč jej odmítá zveřejnit Barnevern. Dopustila by se tak narušení soukromí dětí, což by jí uškodilo a pravděpodobně by si definitivně zničila šance získat je zpět do péče, porušila by tím jejich právo - právo na soukromí. Zveřejnění dat odebraných dětí jejich matkou sice není samo o sobě trestým činem, ale jak již bylo řečeno, v Norsku o dětech rozhoduje především Barnevern a jeho doktrína „toho nejlepšího pro dítě", jehož interpretace je vždy na Barnevernu. A je stoprocentně jisté, že v očích Barnevernu by porušení práva dětí na soukromí nebylo považováno za kompatibilní s „tím nejlepším pro dítě". Citace ze spisu lze najít zde.

Odebírány jsou především slovanské děti, bílé a nejlépe blonďaté. Jsou odebírány i muslimské děti?
Tvrzení o slovanských dětech je jedním z největších mýtů, které mezi lidmi panují. Není tomu tak, dokonce není pravda (respektive nelze aplikovat obecně), že by se oběťmi Barnevernu nejčastěji stávaly rodiny z bývalého východního bloku, imunní vůči skandinávskému přístupu k dětem. Důkazem budiž případy odebraných švédských dětí, z nichž asi nejznámnější je případ švédské matky Alexandry Hasselström. Té byly během dočasného pobytu v Norsku odebrány děti a nepomohla jí ani záruka švédské sociální služby, která považuje paní Hasselström za příkladnou matku, která se ve Švédsku zcela bezproblémově stará o své další dítě. Ani pověst o rasové čistotě není pravdivá: dokonce i ve známém ruském dokumentu, který lze shlédnout na Youtube, si lze povšimnout záběrů bránící se černošské holčičky při odebírání rodičům. Také známý případ indických dětí Bhattarcharyových budiž důkazem, že Barnevern není ohrožením pouze pro modrooké blonďáčky.
A ano, děti jsou odebírány i muslimům. Muslimská somálská matka Amina Yoonis Mahamed přišla v Norsku o své čtyři děti ve věku 11, 10, 6 a 5 let. Byla obviněna, že je fyzicky trestala a v rodině se před nimi pilo pivo. Matka připustila, že děti občas lehce plácla po zadečku, což je prý v Somálsku normální. Obecně lze konstatovat, že nejpostiženější jsou největší přistěhovalecké komunity, mezi než patří Rusové a Poláci. Neimplikuje to však, že by byly děti odebírány výhradně jim. Somálská komunita, z naprosté většiny muslimská, která patří také mezi ty větší, proti praktikám Barnevernu pravidelně demonstruje, naposledy předevčírem. Rozdělení celkového počtu odebraných dětí víceméně odpovídá statistice v počtu cizinců.

Jsou děti často umísťovány do rodin homosexuálních párů?
Původcem těchto informací jsou obvykle ty samé portály, na nichž se často objevuje předchozí tvrzení. Faktem je, že dočasným pěstounem dítěte může být i jedna osoba, tudíž se může stát, že se dítě vyskytne u homosexuálů, není to však zjevně pravidlem ani ideologickým záměrem, jak to často vidí některé polokonspirační weby. Homosexuální osoby si dokonce stěžují, že jsou v přístupu k pěstounství diskriminovány. Ve většině případů děti putují do běžných heterosexuálních rodin, kde jsou mnohdy již děti, příspěvky na pěstounskou péči jsou pak takovým dobrým přilepšením do rodinného rozpočtu.

A co přání dětí...?
Bez nadsázky lze říci, že na ty Barnevern zvysoka kašle zcela nelogicky dokonce i v případech až absurdně velkých dětí. Jedním z nich byl třináctiletý Alexander Frolov, kterého Barnevern odebral matce při podezření na násilí v rodině. U třináctiletého chlapce by se dalo jaksi předpokládat, že jeho názor již bude mít nějakou váhu. Přesto tomu tak za nehet nebylo. Frolov, který prošel několika pěstounskými rodinami v krátkém časovém úseku, psával pravidelně žalostné dopisy na místní orgány Barnevernu. Kromě jasné deklarace, že se chce vrátit ke své rodině, si stěžoval také na to, jak s ním pěstouni zachází. Na to, že má hlad, nikdo se mu nevěnuje, nesmí navštěvovat kroužky. Jeho názor byl však zcela ignorován. Osobně nevím, jak si pracovníci Barnevernu představovali, že třináctiletého člověka udrží někde, kde být očividně nechce. Snad tím, že pěstouni chlapci sebrali počítač, mobilní telefon a nedávali mu téměř žádné peníze. Frolov nakonec svým pěstounům utekl poté, co si v novinách přečetl o případu polské dívky, kterou od pěstounů unesl polský detektiv Krzysztof Rutkowski. Frolov si v knihovně na internetu našel jeho telefonní číslo a společně naplánovali útěk. Ten se nakonec zdařil, Alexander s matkou utekli nejprve do Polska. Po oznámení, že by polské úřady mohly rozhodnout o jeho návratu zpět do Norska, se Frolov psychicky zhroutil.
Případ, o kterém se Frolov dočetl v norských novinách, byl případem devítileté polské dívky Nikoly Rybkové. Ta byla rodičům odebrána především proto, že ji psychicky utiskovali zákazem styku s dívkou ze sousedství, která jim doma zdemolovala pračku a počítač, což považovala za velkou zábavu, a také tím, že jí oznámili blížící se finále života její babičky, což u ní způsobilo natolik nepřirozený jev, jakým je pláč. Z neznámého důvodu Nikola namísto toho, aby si lebedila v nové rodině, psávala svým rodičům zoufalé esemesky jako: „Mámo, kdy si pro mě přijdeš? Chceš mě ještě vůbec?" Z mobilu, který jí matka tajně předala při schůzce a který před pěstouny úzkostlivě schovávala. V nové domácnosti se sama naučila zablokovat okno, které se jí nakonec stalo dveřmi ke svobodě, když totiž v noci ze šesti metrů slaňovala do náručí jednoho ze svých „únosců", namísto toho, aby šla vzbudit své pěstouny. A poslední podobný případ: jiný názor na svoji výchovu, než pracovnice Barnevernu, měla zjevně i devítiletá litevská dívka, která minulý týden místo toho, aby nahlásila svým pěstounům, že se okolo její školy pohybuje matka, které byla odebrána, nasedla k matce do auta a odjela s ní do Litvy.

Proč byli chlapci rozděleni, proč je jim zakazováno mluvit rodným jazykem i s příbuznými?
Jelikož se jedná o běžnou praxi Barnevernu. To, že byli spolu údajně nezvladatelní, není přece problémem dětí, ale právě pěstounů, kteří je nebyli schopní zvládnout. Zcela jistě by se přece nalezla rodina, která by dvě děti zvládla. A tady se dostáváme k dalšímu z mnoha paradoxů - nezvládají-li biologičtí rodiče dvě své děti, jsou jim odebrány. Nezvládají-li je pěstouni, jsou rozděleny děti. Mnohem pravděpodobnější je, že cílem oddělení chlapců bylo narušení i toho posledního pokrevního pouta, které jim na světě zůstalo. Stejně tak příčina zákazu užívání češtiny při schůzkách s rodinnými příslušníky může být jen jediná: přetrhat i kulturní a jazyková pouta. Zde je v mnohém ilustrativní případ Alexandera Frolova. Zatímco po útěku z Norska do Polska probíhala jednání mezi Poláky a Rusy o návratu chlapce do Ruska, byl Frolov polskými úřady umístěn dočasně do polské pěstounské rodiny. Jaký byl rozdíl mezi jeho pobytem v této pěstounské rodině a u pěstounů v Norsku! Polské úřady mu vybraly rodinu z východního Polska, která uměla rusky a jako pravoslavnému věřícímu mu byla umožněna pravidelná návštěva pravoslavných bohoslužeb, aby se chlapec necítil vykořeněn ze svého přirozeného prostředí. Rovněž se svou matkou se mohl stýkat téměř neomezeně. Porovnáme-li to se situací chlapců Michalákových v Norsku, spatříme jasný rozdíl mezi pomocí dítěti s respektem k jeho citovým i kulturním potřebám, a prostým ponoršťováním.

Chce se vůbec paní Michaláková vrátit do Česka?
Chce, alespoň říká, že v Norsku zůstává jen kvůli dětem. Je zajímavé, kterak se tato pověst rozšířila jen díky tomu, že ministr Dienstbier zcela nelogicky bez jakéhokoliv podkladu konstatoval, že ani nevíme, zda se chce matka do Česka vrátit spolu s dětmi. Víme to a už pěkně dlouho.

Děti žijí už velmi dlouho u svých pěstounských rodin, mladší chlapec většinu života, zvykly si, pomalu zapomínají jazyk, není už zbytečné je z toho prostředí vytrhnout a způsobit jim další šok?

Je jisté, že případný návrat chlapců bude další zátěží v jejich krátkém životě. Ale to nikdy nemůže být legitimní důvod pro nenapravení křivd. S pomocí odborníků a láskou rodiny lze napravit alespoň většinu škod na dětské psychice, zvláště, když z nahrávek, kde chlapci sdělují Evě, že si nemyslí, že je zlá, jak jim tlačí do hlavy pěstouni, a kde si navzájem vyjadřují bratrskou lásku, vyplývá, že všechna pouta se dosud přetrhat nepodařilo. A řekněte, s jakým životním příběhem byste žili raději: „Ukradli nás, lhali nám, ale máma zburcovala půlku Evropy, aby nás dostala zpátky" nebo s příběhem „Rodiče nás nechtěli, byli na nás zlí a museli nás dát k cizím lidem"?
(Za pomoc děkuji Andreji Ruščákovi, Tomáši Zdechovskému a Soně Svobodové)

Už jste viděli televizní spot Aliance pro rodinu? Vyzývá k účasti na referendu o rodině, které se bude konat 7. února na Slovensku. Co na spot říkáte? Odmítly ho vysílat televize Markíza, Joj i veřejnoprávní RTV. A Tv Lux ho po výhrůžkách stáhla. Místo plánovaných 250 opakování ho odvysílala celkem 2x. 

Ve spotu zazní: "Děti v tom mají jasno..." Jak je vidět zaprodanci v médiích jakbysmet.

"Běda médiím", řekl v souvislosti s nadcházejícím referendem o. Marián Kuffa. Ten byl kvůli svým vyjádřením na toto téma perzekuovaný a je vyšetřovaný policií. 

Chtěla bych vidět toho, kdo si ještě myslí, že žijeme ve svobodných zemích!

Film Leviatan ruského režiséra Andreje Zvjaginceva se dostal mezi nominanty na Oskara v nominaci Nejlepší zahraniční film. Film je interpretací příběhu Jóba přeneseného do současného Ruska.

Kromě toho byla tomuto filmu v Los Angeles udělena cena Zlatý globus. Odměnu převzal režisér Andrej Zvjagincev a producent filmu Alexandr Rodňanskij.

Cena Zlatý globus byla založena v roce 1944. Uděluje ji Asociace zahraničního tisku, jejímž členem je asi 90 mezinárodních novinářů. Tato cena je pokládána za druhou nejvýznamnější po Oscarovi.

Je to první takové vyznamenání v dějinách současného ruského filmu. V roce 1969 získal Zlatý globus Sergej Bondarčuk za film Vojna a mír, který byl natočen v Sovětském svazu.

     Ó Ježíši, Spasiteli a Vykupiteli můj, Synu Boha živého, hle, na kolenou Tebe odprošujeme a Tobě zadost učiniti chceme za všecka rouhání svatému Jménu Tvému; za všecky urážky, které Tobě se dějí v Nejsvětější Svátosti; za všecka zneuctění Tvé neposkvrněné panenské Matky; za všecky pomluvy a všecku potupu nevěsty Tvé, svaté římsko-katolické církve. 

     Ó Ježíši, jenž jsi řekl: "Budete-li zač prositi Otce ve Jménu mém, dáť vám", - Tebe prosíme a k Tobě voláme za bratry své, ktteří v nebezpečí hříchu jsou, uchovej je před lákáním k odpadnutí od pravé víry, zachraň ty, kteří již na pokraji propasti stojí; dej všem světlo a poznání pravdy, zmužilost a sílu k boji proti zlému, setrvání ve víře a  účinnou lásku.

     Za to prosíme, nejdobrotivější Ježíši, ve Jménu Tvém Boha Otce, s nímž žiješ a kraluješ v jednotě Ducha Svatého na věky věkův. Amen.

 (300 dní odpustků všem, kteří tuto modlitbu klečíce zbožně konají. Lev XIII.)

Píseň tato, asi z l. 1417 pocházejíc, nalezla se ve dvou rukopisích: jednou v knihovně Roudnické a potom v pozůstalosti prof. Bočka v Brně, a tak i dvakráte v Čas. Mus. vytištěna jest, t. léta 1828, II. 70 a léta 1851, III. 116. Však ale text obou rukopisný od sebe nemálo se liší, jak ve slovech, tak i v počtu a pořádku sloh. V tomto vydání text rukopisu Bočkova, jakožto zachovalejší, vzat za základ a z rukopisu Roudnického v některých místech opraven; důležitější pak rozdíly dole pod čárou poznamenány jsou.

Všichni poslúchajte,
chválu Bohu vzdávajíc:
žalujíc na ty Husy,
žeť nám vedu bludné kusy
v našej dobrej1 vieře.

Žalujmyž božej Matcě,
žeť se nám děje krátcě;
tupieť Římskú stolici,
řkúc: Papež nemá té moci
neposlušného kleti!

Svatý Václave, knieže náš!
ty od Boha tu moc jmáš,
by se ráčil smilovati,
Viklefy ven vyhnali; 2
činiet mnoho zlého.

Prosmyž Lidmily svaté,
ať se přimluví také
před Bohem Otcem svatým,
at těm Viklefóm klatým
nedá déle tráti.

Svatý Prokop, český dědic,
vyhnal mnichy Němce pryč:
by se ráčil smilovati,
Viklefy z Čech vyhnati
do Anglie na Zlú horu.3

Pražský biskup, svatý Vojtěch,
z Polsky přinešen do Čech;
Čechové mír, pokoj jměli,
dokudž jeho piesň pěli:
"Hospodine, pomiluj ny!"

Prosmyž všech svatých spolu,
ať tu Betlémskú stodolu4
ráčie rozbořiti,
i z kořen ji zrušiti,
V niežť učie novej vieře.

Což v svatém písmě koli,
ješto nenie po jich voli,
ihned to obrátie opak,
řkúc, žeť to nenie tak :
chcme své doktory ctíti.5

Tupie zákony, také
mistry, doktory svaté:
Jeronýma, Ambrože,
Augustina, Řehoře,
nechtieť na ně tbáti.

Což nedovedú řečí,
to chtie přemoci sěčí:
pěstí, trdlem, palicí,
cepem,6 mečem, sudlicí,
tiem chtie právi býti.

Za svaté písmo mají,
lepšie, než jsú,7 hanějí;
písmu nechtiec rozuměti,
Mesiánské obce trpěli,
neščastná nebožátka!

Nábožný stav vedú,
chodiece s dlúhú bradú;
každý dolóv k zemi hledí,
a protoť jsú všichni8 bledi,
jsúc plni nemilosti. 9

Budiž toho Bohu žel,
žeť lúpie svatý kostel
ti lháři10 bakaláři,
i ti také stodoláři,
jsúce plni zlosti.

Jan Viklef, ze Zlé hory farář,
praví: Cierkev svatá byl jest lhář!
A ktož jeho knihy držie,
pravě v Boha nevěřie;
mají je za kacieře.11

Jan Hus z Husince rodem,
i s svým proklatým plodem,
kázali knězi lúpiti,
obci od nich odstúpiti,
řkúc: Netbajíc na kuběnáře!

Viztež toho zufánie,
žeť svatého pokánie
za hřiechy nedávají,
ktož se jim zpoviedají,
nepodobnoť k vieře!
...
Zleť sú sobě vymyslili,
aby Husóv den světili
Viklefové zde v Čechách!
...
Poznámky
1 Varianta: dávnej
2 Varianta: Viklefy všechny upokojiti.
3 Varianta: na zlú Konstanskú horu
4 Varianta: školu
5 Varianta: čísti
6 Varianta: kyjem
7 Varianta: mnohé dobré
8 Varianta: mnozí
9 Varianta: jsúce plni zlosti
10 Varianta: zlí lháři
11 Varianta: svědčí sbor svatého Víta

(in: K. J. Erben, Výbor z literatury české II.)

Na obrázku Jan Hus na hranici - iluminace Janíčka Zmilelého z Písku v Jenském kodexu

... Zofia Kossak: Křižáci

Jaká radost, že i dnes ve věku značně pokročilém mám to štěstí, že se mi čas od času dostane do ruky kniha, která si mne podmaní a připoutá mne k sobě a já se do ní propadnu a žiju v ní a nevnímám

Společně s polskými rytíři jsem dorazila do Clermontu. 

Píše se rok L.P. 1095. 

Tak promiňte prosím, nemám čas, právě mluví papež Urban II. ... 

"... Bratři nejmilejší, poslyšte, co vám říkám ze své moci Kristova náměstka na zemi: Kdo půjde bránit kříž, stává se svobodným člověkem a nikdo už na něho nemá právo! Je svobodný, Kristův, křižák, syn kříže! Z moci svého úřadu ruším všechny povinnosti, závazky, roboty a dluhy! Rozvazuji řehloní sliby. Kdo vstoupí do křižáckého vojska, musí být volný jako pták. Promíjejí se tresty a veškeré přečiny. Kajte se a modlete se, a udělám ještě víc: sejmu břímě z vašeho svědomí, abyste odešli nad sníh bělejší, podobni andělům..."

"... Kajte se a modlete... !!" křičí hlasatelé.

Ohromné pole klesá jako lán položený vichřicí. Nesčetný dav pokleká, rozpíná ruce a v podobě kříže padá na zem, leží jako hustá pokorná vrstva. U vědomí svých vin a hříchů se otřásá pláčem...

Před Urbanem si kleká kardinál Řehoř Papareschi. Hlasitě se modlí. Hlasy lidí zaléhající nížinu po něm sborově opakují:

"... Confiteor Deo omnipotenti..."

"Vaše země leží určitě daleko, když o nich nic nevíte, to je skutečně záviděníhodné,"odpověděl opat. "Saracéni jsou nejstrašnější nepřátelé Krista, synové Beliálovi, vyznavači Mohameda, jednoho ze sedmi pradávných démonů, kterého považují za svého proroka... Je jich nesmírně mnoho. Přísahali záhubu křesťanství. Podle vůle boží jsou vždycky slabí, když my jsme silní, a když slábneme, oni okřívají a útočí. Zřejmě jsme ještě nikdy nebyli tak slabí jako nyní, protože jsou dnes mocnější než kdykoli jindy!"
(Zofia Kossaková, Křižáci I.)

V sobotu 31. ledna 2015 bude v Národním divadle hosotovat Štátne divadlo Košice se svým úspěšným nastudováním opery Dialogy karmelitek francouzského skladatele Francise Poulence.

Příběh se zakládá na skutečné události z období francouzské revoluce. Šestnáct karmelitánek odmítlo porušit své řeholní sliby a byly revolučním soudem odsouzeny k popravě gilotinou. Všech 16 řeholnic nabídlo svůj život Bohu jako smírnou oběť za církev a ukončení revolučního běsnění ve Francii. 17. července 1794 byly popraveny a o deset dní později nejhorší revoluční teror skončil.

Operní soubor v Košicích byl založen v roce 1945, činohercem a zakladatelem celé novodobé historie košického divadla, Jankem Borodáčem. Od počátku realizoval operní i operetní tituly. V současnosti, pod vedením uměleckého šéfa Karola Kevického, se dramaturgie zaměřuje především na operu 19. a 20. století. Soubor pravidelně navštěvuje festivaly v Itálii, Španělsku, Maďarsku, Rakousku i v jiných zemích. 

Košická inscenace získala v roce 2013 prestižní slovenské ocenění Dosky.

http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/9048?t=2015-01-31-19-00

... ani se nechce věřit, že už je to tak dávno!

JARNÍ RONDEAUX

Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.
Jsou slova lásky monotónní,
co počít si mám s nimi teď.

když čekám na tvou odpověď
a zmaten pospíchám si pro ni?
Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.

Jen nakonec mě nepodveď,
a strach, který ti oči cloní,
ať zmizí rychle, prosím, hleď,
jako ten sníh, co padal loni.

Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.

* * *

STOKRÁT NIC

Snad ještě jednou mě poblázní
váš úsměv
a na pelest mi usednou
matka Bolest a přítelkyně Láska,
obě dvě vždycky najednou.

Snad ještě jednou mě poblázní
hlas polnice
a střelným prachem budou mi vonět vlasy,
až půjdu jako spadlý z měsíce.

Snad ještě jednou mě poblázní
polibek:
jak plamen v lucerně neochotné
se zachvěji,
až se mé tváře dotkne.

To bude však jen vítr na mých rtech
a marně tentokrát
budu chtít rukou zachytit
nehmatatelný jeho šat.

(Jaroslav Seifert) 

Z kázání svatého Lva Velikého, papeže
Uvědom si, křesťane, svou důstojnost

     Nejmilejší, náš Spasitel se dnes narodil. Radujme se! Kde se slaví narozeniny života, tam není dovoleno nechávat místo pro smutek. Tento život, když nás zbavil strachu ze smrtelnosti, přináší nám radost ze slíbené věčnosti. Nikdo není vylučován z účasti na tomto nadšení, všichni mají tentýž společný důvod k radosti; neboť náš Pán, přemožitel hříchu a smrti, nikoho sice neshledal bez viny, ale přišel, aby všechny vysvobodil. Nechť plesá svatý, blíží se k palmě vítězství. Nechť se raduje hříšník, nabízí se mu milost. Nechť se vzchopí pohan, je volán k životu.
     Boží Syn v plnosti času, stanovené podle nevyzpytatelného úradku Božího, vzal na sebe lidskou přirozenost, aby ji smířil s jejím tvůrcem. Tak měl být původce smrti ďábel poražen tou přirozeností, jejímž prostřednictvím zvítězil. Plesající andělé při narození Pána zpívají Sláva na výsostech Bohu a oznamují na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení. Vidí totiž nebeský Jeruzalém vytvářený ze všech národů světa. Jak velkou radost nad tímto dílem nevýslovné Boží lásky má mít ve své nepatrnosti člověk, když se nad ním tolik radují ve své vznešenosti andělé?
     Proto, nejmilejší, děkujme Bohu Otci skrze jeho Syna v Duchu svatém, že nás pro své velké milosrdenství miloval a slitoval se nad námi. I když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem, ‚abychom v něm byli novým stvořením,' jeho novým výtvorem. Odložme tedy starého člověka s jeho skutky," a když se nám dostalo účasti na Kristově urozenosti, odřekněme se dřívějších způsobů života.
     Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla a království Božího. Svátostí křtu ses stal chrámem Ducha svatého. Nedopusť, aby tak vznešený host pro tvé špatné skutky od tebe odešel a aby tě ďábel znovu uvrhl do svého otroctví; neboť výkupným za tebe je Kristova krev.

Možná se to někomu bude zdát jako téma nepříliš vhodné pro dobu vánoční, ale považuji tuto otázku za příliš naléhavou, než abych o ní mohla mlčet! Právě v poslední době, kdy juvenilní justice zcela ve skrytu a nenápadně zapouští svoje jedovaté kořeny i u nás, je ztrátou každý den, kdy se tváříme, že jsme slepí a hluší, že se nás to netýká! Mysleme na to, že se náš národ spolu s celým evropským společenstvím propadá do totality, která je v mnohém horší, než byla ta předchozí! Mysleme na to letos o Vánocích a prosme Božské Dítě v jesličkách o Jeho pomoc! 

OTŘESNÁ FAKTA O JUVENILNÍ JUSTICI

(Uveřejněno 21. 12. 2014 v 24. čísle RC Monitor )

Rozhovor s poslankyní MUDr. Jitkou Chalánkovou
JCH: "Setkala jsem se s tímto pojmem asi před dvěma lety. Byla jsem varována před nebezpečím odebírání dětem rodičům, jež takto probíhá zejména v severských zemích, Norsku, Švédsku, Finsku, Dánsku, Velké Británii. Zprvu jsem svědectvím o takových činech nemohla vůbec uvěřit... Jde o celý systém! Systém, který je velmi lstivě prosazován ve spoustě legislativních návrhů - např. v novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, v novele školského zákona, změny se chystají i v zákoně o zdravotních službách. Své přinesl i občanský zákoník. A zejména jsem sledovala nebývalou aktivitu tzv. odborníků z Velké Británie, případně citování Norska jako vzoru pro sociální politiku ČSSD.
Na základě takové legislativy jsou postupně - za nezájmu či nepozornosti veřejnosti - sledovány všechny (!) rodiny, zda vychovávají své děti správně. A zda je realizován nejlepší zájem dítěte podle představ úředníků..."

Redaktorka ZR: Hrozí nebezpečí odebírání dětí českým rodinám v té míře, v jaké se děje dnes v západních zemích?
JCH: "Hrozí, základy jsou již položeny. Nyní se rozbíhá nabírání pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí, kteří budou mít za úkol sledovat skutečně všechny děti a všechny rodiny, zda se chovají podle předpisu. Do České republiky jezdí spousta lektorů z Velké Británie, mnohé jsem slyšela. Jejich cílem je kontrola státu nad rodinami, resp. moc státu nad dětmi..."

Redaktorka ZR: Proč se stát staví mezi rodiče a děti? Co se tím sleduje?
JCH: "... Jde o postupující proces. A cílený - cílem je rozbít klasickou rodinu! Legislativu prosazují marxisté či lidé, kteří (ještě) neprohlédli lstivost záměrů. Rodina jako ostrov svobody a výchovy marxistickým ideologům nejvíc pořekáží v uskutečňování zvrácených záměrů. Musíme se bránit, každý den a každý na svém místě!"

Redaktorka: Jaké jsou nejohroženější skupiny?
JCH: Nejvíce jsou ohroženi lidé sociálně slabí s problémy s bydlením... Ohroženy jsou též rodiny křesťanské, které si chtějí uchovat svou svobodu, budou jistě ze strany státu hodně sledovány a šikanovány!... Společnost ztratila hodnoty, které nemusí být napsány na papíře! Evropa ztrácí své křesťanské kořeny, na kterých evropská ccivilizace dva tisíce let stála. A nebezpečí je opravdu velké! Nebezpečí pádu do chaosu a nové totality - marxistické ruku v ruce s neoliberalismem. Jen právě ty rodiny jako možné kotvy novátorům ještě překážejí!"

Redaktorka: Jakou roli mají nezisková sdružení podporovaná politickými subjekty typu Linky bezpečí apod.? Co taková sdružení jako LUMOS s J. K. Rowlingovou, které ve Velké Británii patří k otevřeným agenturám pro odebírání dětí a jejich umisťování do pěstounských rodin?
JCH: " Sdružení LUMOS je organizací, která aktivně prosazovala změnu legislativy v České republice směrem k britskému systému sociálně-právní ochrany dětí. Předsedkyní správní rady této organizace je právě paní Rowlingová. Organizace je bohatě financována, spolupracuje přímo s naším MPSV. V ČR má aktivní pobočku. Na školeních a seminářích uvádějí účelově nepřesná čísla - například o nákladech na jednotlivé druhy služeb pro ohrožené děti... Britové si otevřeně myslí, že jejich pomoc potřebujeme...

Mohu potvrdit, že pod pláštíkem neustálé sociální pomoci se bere rodině suverenita a svoboda. Společně bychom měli - s pomocí Boží - zákony opravit a chránit rodiny... "

RETROSPEKTIVA

Dovoluji si své přátele a známé upozornit na výborný dokumentární film o životě sv. Terezie od Dítěte Ježíše, který byl natočený v r. 1997 ke 100. výročí jejího úmrtí. Tak trochu unikl naší pozornosti a nejen zde na csfd.

Od března loňského roku je na katolické internetové televizi gloria, stejně jako na youtube.

Zde můžete film shlédnout:

https://www.youtube.com/watch?v=I2tl2YHFc2U
http://gloria.tv/media/hroooPKJWRy

A hodnotit ho můžete jako obvykle zde na csfd, kde se objeví, jak pevně doufám, v nejbližších dnech.

Á - už tu je! Tak to bylo tedy rekordně rychle! Díky, Romane!

 Známá a srdci drahá místa: Záběry z oblasti Slovenského krasu a přírody v okolí Košic, Spišský hrad, Zádielská dolina aj.