Furciferka

Setkání s Aki Kaurismäkim bylo asi vrcholem týdne stráveného v Uherském Hradišti. Lakonický a jízlivý je Aki, a velmi vtipný taky.

Ač jsem původně plánovala filmů mnohem víc, nakonec jsem během letošního ročníku Jednoho světa viděla pouze čtyři filmy.

Z toho mála, co jsem měla možnost zhlédnout, mám dojmy značně smíšené. Jeden dobrý (Vše pro dobro světa a Nošovic), jeden lehce nadprůměrný (Na stupních vítězů), jeden špatný (Poručíme větru, dešti) a jeden hodně špatný film (Koupil jsem deštný prales) - taková je moje letošní pofestivalová bilance.

Už na samém začátku festivalu bylo hodně těžké si z nabídky více než sta filmů vybrat. Tak si kladu otázku, zda kvalita vybraných snímků trochu neustupuje kvantitě.

Nikdy dřív bych nevěřila, že by se western mohl zařadit mezi filmové žánry, na které se budu chtít dívat. Jak moc jsem byla překvapená, když jsem nedávno konečně viděla Tenkrát na západě (pozdě, ale přece). Následovala Opravdová kuráž, která právě přišla do kin... další milé překvapení. Nevím, co bude následovat, ale myslím, že můžu říct, že western je právě na dobré cestě k tomu, abych ho konečně vyškrtla z "blacklistu".