Splasher

Sobota (25.06.2011):

Opět výborný rozjezd s duem Buxton Cornish na BBC 6Music. Ti dva mi budou při sobotních ránech hodně chybět. Ale i návštěvníci KVIFF si mohli všimnout, že Joe "Cornballs" se v poslední době více věnuje filmu (viz. Attack the Block). Black Squadron nezklamal a i letos byl na Glastu hodně vidět a slyšet.

Ze sobotního programu jsem viděl spíše jen highlighty. Souvisle jsem sledoval až koncert Coldplay po mém návratu z United Islands.

Park Stage:

The Walkmen - Hamilton zněl ve formě. Jeden z mála koncertů co jsem chtěl vidět.

Pulp - Další z neutajených koncertů. Park stage praskala ve švech a oprávněně. Jarvis se umí pořád skvěle vlnit (ten záklon!) a i se zpěvem neměl sebemenší problém. Určitě jeden z vrcholů letošního ročníku.

James Blake - Album jsem docela setřel, ale pozor. Tenhle mladík umí navodit velmi zajímavou atmosféru. Hlavně cover od Feist zněl výborně.

John Peel Stage:

Warpaint - Stylová kapela z USA. Holky vypadaj nadějně, ale Emily by měla ještě zapracovat na zpěvu.

The Horrors - Nic pro mě.

Noah and the Whale - Pohodáři. Přiliš neosloví, ale ani neurazí.

Glasvegas - Docela mě ta jejich festivalová oblíbenost a pozitivní recenze překvapily. Přičítám to hlavně menšímu zastoupení klasických rockových kapel (tam už se dají zařadit prakticky jen QOTSA).

 

West Holts Stage:

Aloe Blacc mi ani nestojí za delší zmíňku, takže rovnou přejdu k největšímu hypu posledních měsíců

Janelle Monáe - IMO je její talent zatím více vidět než slyšet. Takže show s choreo na vysoké úrovni, ale dobrou píseň aby člověk pohledal.

Big Boi - Outkast je pro mě one-trick pony, takže tak ...

 

Other Stage:

Jessie J - Tak tady jde do tuhého. Další Cornish. Ovšem tuhle Cornish-ovou opravdu nemusím. "Britská Lady Gaga" původně psala např. pro J. Timberlakea nebo Miley Cyrus. I z českých rádií určitě znáte její multi-oceněný singl Pricetag. Zajímavý je i její přízvuk, který připomíná Lauren z Show Catherine Tate (Seriously thou'). Vystoupení na Glastu: zlomená noha -> seděla na trůnu. Pricetag zapěla s malou holčičkou. No nevim jak by to vypadalo u jejího dalšího singlu Do it like a dude [smajlík zvracení]. O tom kdo vystřídal Amy Winehouse na pozici idolu mladých Britek nemůže být pochyb a je to vážně jako z bláta do louže.

White Lies - Přijde mi, že frontman hodně přibral. Průměrný výkon.

The Chemical Bros - Jako vždy pastva pro uši i oči. Přenos začal opravdu dynamickou Horse Power a přes Star Guitar byl zakončen Hey Boy Hey Girl. Inovativní plynulé přechody jsou samozřejmostí. Sledovat ty vizuály v jednu hodinu po půlnoci je opravdu zážitek.

 

Pyramid Stage: 

Hlavní scéna? You must be joking.

Elbow - Opět kapela co jde dost mimo mě. Diváci si to prý hodně užívali i recenzenti psali o jednom z vrcholů festivalu. 

Coldplay - Překvapivě dobré vystoupení s výbornou atmosférou. Možná až příliš dobré, protože v příštích dnech následovala hyperinflace jejich písní - tedy důvod, proč je tolik lidí již dřívě nemělo rádo.

 

Neděle (26.06.2011):

Při poslechu Adama a Joea došlo i na ty slzy. Ne, z nostalgie to nebylo. Prostě byli zase hodně vtipní.

Park Stage + BBC Intro = 0 viděných/slyšených

 

Robyn mi utekla. Chtěl jsem vidět jak přenáší své švédské charisma na obří publikum, ale nebylo mi přáno.

Ani Kaiser Chiefs jsem nechytnul. Tak ani nevím, jestli je to vážně kapela jenom jednoho alba.

Plan B a Pendulum jsem vidět mohl, ale těm jsem se vyhnul záměrně.

 

Skinner začínal diktovat až ve 22:45, takže jsem se rozhodl tu Beyonce vyzkoušet.

Beyonce - Zas tak hrozný to nebylo. Ale jenom díky tomu, že mé očekávání bylo hodně nízko. Ona trochu zpívat umí a sem tam se povedla i ta choreografie (půl roku příprav bylo vidět). Stejně se musím přiznat, že více jsem se bavil u těch komentářů na její adresu. V době, kdy začala sázet na covery, bylo už vše jasné - rychle pryč.

Kool and the Gang - Občas jsem to na ně přepnul (když už Beyonce mečela až příliš). Tuhle "šou" moc nechápu. Asi mi chybí ten správný background.

The Streets - Rozlučka ve velkém stylu. Skinner si to užíval a bylo vidět, že chce strhnout i všechny přítomné (klasické dirigování z bedny). V živém vstupu potěšil The Escapist, zpětně jsem dohledal i Dry Yr Eyes a Blinded by the "PSYCHO" lights. TRUE HEADLINERS

QOTSA - Nechápu. Něco jako u Muse. Naprosto průměrná kapela s podprůměrným vokálem. Qotsu zachraňuje jen rytmické duo bicí + basa. Ale absolutně poslední živáč BBC z Glastonbury - No One Knows (jediná povedená píseň této formace) byl výborný.

 

Skutečnou tečku za letošním Glastem ovšem udělal až Zane Lowe: