Rebeca

Etika na stránkách ČSFD, alias pravda c/a lež
..............................................................................................................................................

Na úvod použiju větu, pronesenou paní Evou Holubovou v "Pelíškách", jakožto třídní paní profesorkou: "Rozmohl se nám tady takový nešvar..."

Ano, nám taky - vysvětlím: jelikož jsem obdivovatelkou a sledovatelkou krátkometrážních i studentských filmů (zajímá mě, jakým směrem se vydává současná filmová "omladina", chápej -  kvalitativně), několikrát se mi stalo, že tvůrce, pln sebevědomí a obdivu k vlastnímu egu nad rámec běžné snesitelnosti, aniž by byl zvědav, co si o jeho tvorbě myslí divák (a když náhodou zvědav je, snaží se soukromou zprávou přesvědčit hodnotitele, že to a) buď špatně pochopil b) špatně hodnotil), si jednoduše vytvoří na ČSFD vlastní profil jako uživatel a ohodnotí svůj výtvor 5*. Tím to ale nekončí. Nestačí mu ani, aby jeho (ku příkladu) spolužáci,  kamarádi nebo obdivovatelé "odjinud", učinili totéž. Vytvoří tedy další (v řadě) tzv. fiktivní profily. Podmínkou, aby mohl  "profil jako takový hodnotit" je, že musí označit hvězdami nejméně 200 titulů - řešení je nasnadě: použije třeba epizody nikdy nekončícího seriálu, který má xyz sérií, (splní tím hravě podmínku 200 hodnocení) plus ještě nějaké navíc, ať to není tak okaté s tím, že ZÁVĚREČNÉ, resp. před, či předpředposlední hodnocení je jeho vlastní "dílo" s PĚTKOU jak vyšitou, čím více-méně život těchto fake-profilů končí. Ve výsledku ale dotyčný dosáhl přesně toho, co bylo cílem "snažení", může se chlubit: "Ano, můj film je na ČSFD ohodnocen 80 procentama." (U filmů jednoho takového tvůrce jsem našla nejméně deset podobných NE-profilů.)

Přemýšlím nad pointou, nad smyslem. Tvůrce tedy nezajímá kvalita, už vůbec přesah, myšlenka, zdělení, zajímá ho jen a jen vlastní image. A co mu to přinese do budoucnosti? Zřejmě kolonku navíc do CV. Pochybuji, že tento typ "tvůrce" dělá filmařinu (teď, nebo příště) z lásky k řemeslu, z obdivu k fenoménu jménem film, z úcty k tomu, jenž se dívá. Je to falešné, snadno prokouknutelné, bez budoucnosti, nepatřičně jednoduché. A dovolím si znovu citovat: "Nikdy si nemysli, že ten druhý je větší hlupák, než jsi Ty sám."

Samozřejmě, můžeme to dle libosti ignorovat, nebo nazvat generačním problémem (?), to však nic nemění na tom, že lež zůstane vždy a pouze lží.

PS.: Etika se ptá, co je a co není správné. Rovněž se ale snaží proniknout k podstatě věci a ptá se, proč tomu tak je. Nejdůležitějším předmětem etiky je tedy člověk (...).