Nikolas__

8. Hellbilly deluxe 2 - 8/10

Album, které je na Zombieho tak strašně obyčejné a nekreativní, že mu do toho musel snad někdo kecat. Strašně tu zaniká kytara, a spíše se tu snad nejvíce ze všech Zombieho alb klade důraz na bicí a bubny obecně. Ty jsou vážně dobré, jenže občas hrají až moc dlouho sami, a nepřekrývají se se zpěvem. Jde vidět že po experimentálnějším Educated Horses fanoušci na Zombieho tlačili aby další desku udělal zase pořádně "heavy". To se mu asi povedlo, i tak je ale tohle album pořád bráno jako jedno z Robových obecně nejslabších. Neberte mě špatně, je to pořád nadprůměr, dokonce druhá verze alba, kterou nepočítám, obsahuje navíc pár skvělých songů a původní tak vylepšuje, ale bohužel, teď se klade důraz na tu originální. Mám problém s faktem že se zde objevují rovnou dva songy, které bych označil za jedny z nejhorších za celou Zombieho kariéru. Řeč je o podivných pokusech o nějakou jedinečnou skladbu, např. Man who laughs, který se rozjede na začátku, a potom zbylých asi 7 minut posloucháme bubny a nějaké random věci. Nejsem úplně fanoušek toho. Death and Destiny Inside the Dream Factory je další netypicky znějící skladba, bohužel je celkem otravná, není to nijak strašné, ale prostě je to viditelně odfláklé, text je taky takový nijaký. Potom nastupují písně které se strašně snaží být něco víc, ale nakonec jsou to jen takové milé metalové nadprůměry, tak třeba Werewolf woman of the SS, která má zajímavý refrén, ale ta celková písnička mě vlastně nikdy vůbec nezajímala. Podobně smutné je to i s tvrdým Jesus Frankenstein, kde opět vyčnívá jen možná refrén, naštěstí jsou tu i opravdu dost dobré songy. Mám rád Cease to Exit, která zase nabídla o něco jiný styl, klasicky fungující Burn, mám rád i Virgin Witch se super refrénem, úderné Mars needs woman, opět s hlavně super refrénem, kde se zase dost využívají bicí, a vážně dobře! Moje sympatie si ale nejvíce ukradla trojice písní - Werewolf baby!, následně vážně dost příjemné What?, a naprostá pecka Sick Bubblegum což je regulérně jedna z nejlepších věcí co kdy Zombie vymyslel a je to tak strašně úderný a parádní že to toto jinak nevýrazné album dost vylepšuje. Zombie se dost soustředí na zábavné texty (What?) a tak úplně nepromyslel jestli je to nějak zvlášť hudebně zajímavé. Trochu mě mrzí že zrovna sequel jeho legendárního alba dopadl jako nejslabší, ale co, pořád to ujde.

7. House of 1000 corpses (Soundtrack) - 8/10 

Tohle není tak úplně oficiální album, ale soubor šesti songů které Zombie nazpíval pro svůj debutový snímek House of 1000 corpses. Všechny tyhle písně jsou vážně úžasné, bohužel je jich jen šest takže na vyšší příčky se tahle kolekce nechytá. Na tu že se jedná "pouze" o skladby k filmu (debutu), si na nich Zombie dal nejspíše dost záležet. Jasně, Brick House je cover, ale zatraceně dobrý, lepší než originál teda určitě. Ten parádní refrén, ta jazzová atmosféra, což je docela k podivu, že to je vážně tak dobré, myslím že poměrně dosti fanouškům Zombieho se to nezamlouvalo, především kvůli tomu že tento jazzový mix žánrů úplně nejde k sobě s metalem, ale mě to dost sedlo. Taktéž zajímavé a netradiční je i Little Piggy, jedna z mála písní kde nezpívá jen Zombie, a nakonec se to ukázalo jako vážně dobrá volba, stejně tak mám rád Run, Rabbit, Run, i když co se týče unikátnosti, tak v ní minimálně je tenhle song asi nejslabší z alba. I tak je ale super, každopádně všechny ty songy převálcovalo House of 1000 corpses, což je song který jsem jednu dobu poslouchal každou hodinu denně, a doteď ho miluju, jeden z vrcholů všech alb, mimochodem tato píseň se nachází i na druhém albu, Sinister Urge. Dále je tu ještě  Everybody Screams, což je nenápadná pecka a já jí žeru, je ve své podstatě taková odpočinková, přesto rychlá. Když přemýšlím jaké by toto bylo album, kdyby mělo klasických 9 - 10 písní, je mi až smutno!

6. Sinister Urge - 8/10

Tak, tohle bude asi celkem kontroverzní volba, ale já se prostě nemůžu přenést přes pár věcí. Například mi přijde, že toto album nemá takové silné texty, spád v refrénu a ostatně tu není taková konzistentní kvalita, jako u většiny ostatních alb. To se dost podepsalo na výsledném dojmu, i tak jde ale o desku skvělou, s dvoumi písněmi které se řadí k těm nejlepším. Konkrétně Feel so numb, kde jen možná refrén zní až trošku moc hitově, a již zmiňované House of 1000 corpses, kde pro změnu vévodí hlavně refrén. Mám strašně moc rád i Never gonna stop, což je píseň s jedním z naprosto nejlepších hudebních metalových rozjezdů, a celkově hudba tam vede, ale i zpívaná část samozřejmě stojí za to. Toto album už tolik nehledí na hororové texty a styl, jako předchozí Hellbilly Deluxe, což je možná trošku škoda, ale není to nějaký velký problém. Problém nastává ve chvíli, kdy se zaměříme na songy Dead Girl Superstar, Iron Head a Demon Speeding. Ani jeden z nich není vyloženě špatný, ale v porovnání s těmi třemi peckami co jsem zmínil před nimi, prostě absolutně nenadchnou. Iron Head měl být podařený crossover-metal-duel, a on je podařený, ale nic víc. Dále Demon Speeding je tak trošku divně zpracovaný, ale i tak ho mám celkem rád. Dead Girl Superstar mi ale vážně přijde docela dost nevýrazná, a nikdy jí neposlouchám. Dojem vylepšují další songy, které jsou dost solidní, jako třeba Bring Her down (to crippletown), (Go to) California, a Scum of the earth. Toto album operuje s docela zajímavými tóny, ale nějaké úplně nijak zvlášť nebaví. Celkem nekonzistentní album, kde najdeme bomby z největších, zklamání z nejslabších, a nějaký ten klasický a solidní song. 

5. The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser - 8/10

První pět míst už jsou neskutečné metalové parády, a Electric Warlock není výjimkou. Je to nejspíše nejvíce šílené a ujeté album Roba Zombieho, a většina písní jsou bomby které se dají neustále chválit. Vždy když se koukám na nějaký žebříček Zombieho alb, Electric Warlock je téměř vždy někde uprostřed, nebo mírně u konce. Tak nějak to sedí. Album má styl takových příběhově napsaných písní, často k tomu sedí daný videoklip, a celkově tak ty příběhové části zabírají dost délky, takže samotný song trvá vždy jen kolem dvou až tří minut, což je na Zombieho docela málo, takže je to asi nejkratší album Roba Zombieho. Má to vynahradit skoro šestiminutový song Wurdulak, který je dle mého ale asi jeden z těch slabších z této desky. Může za to přesně ten problém jako u Man who laughs z druhého Hellbilly Deluxe, toitž to, že se zpívá asi první minutu a půl, a potom jenom zvuky a nevýrazná hudba. Nesedí mi to. Ale jsou tu ostatní songy, jako třeba Get High, což je zajímavě zvukově postavená pecka, která se zase trošku odlišuje. Každopádně poté tu je Medication For The Melancholy, což je jeden z možná nejlepších Zombieho songů ever, je to strašně skvělé a má to perfektní refrén. Deska zní více počítačově než dosud, a vyčnívá tu hlavně kytara, ale i bicí jsou parádní. Další song zmiňuji In the Bone Pile, což je taky kvalitka s dobrým refrénem, dále je tu trojice zábavných a úžasných songů The Life and Times of a Teenage Rock God, Well, Everybody's Fucking in a U.F.O., The Hideous Exhibitions of a Dedicated Gore Whore, které album hajpují i na vyšší hodnocení, ale trošku mi to kazí dva slabší songy, konkrétně Get Your Boots On! That's the End of Rock and Roll, a Satanic Cyanide! The Killer Rocks On!, což je jeden z nejslabších Zombieho songů vůbec. Dávám přednost serióznějšímu Zombiemu, a i když je toto album ultra hravé a nápadité, ty další jsou koneckonců stejně lepší.

4. The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy - 9/10

V roce 2021 jsme tu rozhodně zatím neměli silnější album, než je právě toto. Opravdu strašná paráda, pecka a zalíbili se mi (téměř) všechny songy. Je vidět že Zombieho neupustila touha experimentovat, paradoxně po desce předchozí, která byla taky slušně "jiná". Lunar Injection se relativně snaží nevybočovat, ale působí jedinečně, hlavně se tu objevují celkově zajímavé texty, až to dává pocit že je tu zase něco jiného. Album má hned tři tracky, které mají dle mého dost velký potenciál na kult, minimálně jako je dneska třeba Never gonna stop, tak tam by se mohlo dostat naprosto mysl-brající a neskutečně skvělé Boom-boom-boom, což je vážně vtahující song, s perfektně znepokojivým videoklipem, následně bych vypíchl Shake your ass-smoke your grass, což má jeden z nejlepších rozjezdů ever! Refrén je tam paradoxně nejslabší, což mě mrzí ale jinak je to perfektní, a nakonec Triumph of King Freak, což je taky slušná pecka. Ale mám vážně dost rád i ostatní písně, možná vyjma vážně divného (teď spíš v tom negativním slova smyslu) tracku jménem Death and Destiny Inside the Dream Factory. Naštěstí se nezapomíná na klasické výplňové úžasy jako Shadow of cemetery man, Ballad of sleazy rider, The Satanic Rites of Blacula, Crow Killer blues s naprosto geniálním videoklipem, The Eternal Struggles of the Howling Man a ná závěr mi ještě zbývá zmínit taky klasicky solidní Get Loose. Zombie tu experimentuje z hlasem, se zvuky, mezihry jsou taktéž kvalitní, prostě nové album jak má být.

3. Venomous rat regeneration vendor - 9/10

Jedno z nejpodhodnocenějších Zombieho alb, jedno z nejzajímavějších, jedno z nejlépe znějících, jedno z nejlepších. Miluju ho. Ať už je to různými úpravami hlasu roba Zombieho, skvělé vyvážeností kvality katary a bicích, texty a tak dál. Tohle album nemá slabý song. Hned jako první odstartuje s Teenage Nosferatu Pussy, což je solidní song, ale je to takové "ticho" před bouří, což je paradox protože zvlášť tenhle song je hodně tvrdý, a asi nejvíce se svým stylem podobá desce Hellbilly Deluxe 2. Následuje Dead City Radio and the New Gods of Supertown, což je naprosto úžasný song, vždycky když ho slyším si říkám, že tu je hudebně a stylově zase něco netypického a zajímavého. Má to vážně svojí atmosféru a je to určitě jeden z absolutně nejsilnějších songů na desce. Pak je Revelation, Revolution, což je další nenápadná pecka, která je dost originálně zpracovaná, i originálně a jedinečně znějící. Ging Gang Gong De Do Gong De Laga Raga je další, a je to jeden z nejvíce podhodnocených songů Zombieho ever. Myslím že jsem i viděl žebříček všech jeho songů a právě Ging Gang Gong De Do Gong De Laga Raga bylo hodnocené jako druhé nejhorší. Hrůza! Takový skvělý song, hlavně ten refrén je totálně boží. Pokračujeme s Rock and Roll (in a Black Hole), což je úplně fantastický, fantastický metalový song, který je opět jeden z vrcholů alba. Následuje další nenápadná pecka Behold, the Pretty Filthy Creatures! která klasicky doplňuje album. Zklidníme se s White Trash Freaks což je imo asi nejslabší song na desce, ale i tak není vůbec špatný a mám ho rád. Poté je tucover We're an American Band, což není asi něco zajímavého, Zombie má coverů poměrně hodně, ale tohle je možná jeden z těch nejlepších. Super hudba, super zpěv. Následují dvě klasické solidní mňamky Lucifer Rising a The Girl Who Loved the Monsters, které ale možná v porovnání s většinou ostatních písní nějak moc nevyčnívají, i když jsou super. Album končí s naprosto výtečným Trade in Your Guns for a Coffin. Takže tak. Jestli takhle bude vypadat i další nové album, nevyjdu z domu.

2. Hellbilly deluxe - 10/10

Prvním albem prostupuje nekonečná atmosféra, nejenom ta hororová, ale hlavně bizarní. I když byl Zombie "vycvičen" z White Zombie, nechápu jak mohl udělat tak skvělou desku hned na poprvé. Jde tedy možná o nejlepší metalový debut historie. I zvuk je mimořádně kvalitní, zpěv Zombieho jedinečný. Máme tu song Dragula, což je ohromná pecka a asi modla pro všechny fanoušky. Taky tu máme skvost jménem Living Dead Girl, což je úplně mistrovské dílo, nejspíše nejlepší Zombieho song všech dob a naprosto perfektní metalový track. Také naprosto výtečné je Meet The Creeper což jen potvrzuje Robovo hlasové nadání, a skvěle doplňuje desku. Podobně jako Demonoid Phenomenon, což je jeden z nejtvrdší songů z desky a miluju ho. Dále je tu pravý opak, pomalý, atmosférický track Return of the Phantom Stranger. Pak úžasně znějící The Ballad of Resurrection Joe and Rosa Whore což je hrozně nedoceněná pecka. Jako poslední tři songy tu máme krátké ale suprové What Lurks on Channel X?, super Superbeast, která ale není až tak zatraceně dobrá jak většina fanoušků říká, a na závěr asi nejslabší, přesto dobré, i tak mírně zklamávající Spookshow Baby. Metalové album jak má být. 

1. Educated Horses - 10/10

Vrchol Zombieho tvorby. Vím že fanoušci dávají přednost určitě jiným album, ale toto klidnější mě vážně chytlo nejvíce. Toto je jedno z těch jeho nejexperimentálnějších alb, a vážně nevím jak lépe by to mohlo dopadnout. Songy se nesou v zase odlišném duchu, od Sinister Urge a Hellbilly Deluxe, a fungují jak texty, tak muzikou, tak zpěvem. Strašně oceňuji že tu 'Zombie možná vůbec poprvé taky klade důraz na emoce, a texty tak působí jako "něco víc". Pořád jsou tu ale i dost tvrdé songy, ale pořád se nedá říct že nějak rychlé. Například Lords of Salem, což je asi nejtvrdší věc z této desky, je zpívaná v dosti pomalém tempu. Tahle píseň je pro mě každopádně asi nejslabší z alba, i když rozhodně stojí za poslech. Je tu jedno z těch Zombieho mistrovských děl, konkrétně Death of it all, kde každá část je skvělá, a celé je to prostě paráda. Neméně úžasné jsou i další naprosté pecky. První zmíním dnes již klasické Foxy, Foxy, což jsem jednu dobu poslouchal pořád, dále úderná Ride, která má v sobě taky pár netypicky znějících částí, ale potom klasicky drsný refrén. Poté je tu na toto album dost vesele znějící Scorpion Sleeps, což je taky výtečná práce, a následně American Witch, což je hlavně v refrénu vážně výborná skladba, kterou mám vážně rád. Poté bych zmínil Seventeen Years Locust, což je další skvělá píseň, s opět netradičním hudebním podkresem. Výtečně si vede i Devil's Rejects, což je song ke stejnojmennému Zombieho filmu. Tak jako bylo třeba House of 1000 corpses ze Sinister Urge. Devil's Rejects oproti tomu není tolik chytlavé, ale i tak se mi sakra líbí. A na závěr teda úúúžasné Let's it all bleed out, což klasicky začne, poté je skvělá část se zpěvem, doslova řízlý refrén, a následně jedna z naprosto nejlepších Robových čistě hudebních částí všech dob. Tuto desku následoval zase úplně odlišné Hellbilly Deluxe 2, a já tak mám Educated Horses za nejpříjemnější a nejlepší album Roba Zombieho.