StarsFan

Jako ČSFD agenti budeme nejspíše malou součástí připravovaného dokumentu České televize, jehož dramaturgem je Martin Švoma.

 

V neděli ráno na nás u Thermalu čekal malý filmařský štáb tvořený trojicí režisér - kameraman - zvukař a něco přes půl hodiny s námi točil takový skupinový rozhovor: proč si myslíme, že je ČSFD tak oblíbená; jak vypadají naše dny na festivalu; kým jsme mimo svět filmové databáze.

 

Nevím, jak ostatním, ale mně se pak ozvali ještě v průběhu dne s tím, že by mě potřebovali na pár dalších scén přímo v kině. Souhlasila jsem, dala jsem jim informace o filmu, na který jsem se později chystala, a domluvila se s nimi, že si tam dáme o čtvrt hodiny dříve sraz. Jsem tedy šíleně nefotogenický člověk a před kamerou působím asi tak přirozeně jako Tommy Wiseau, ale pokud mě pro tu scénu chtějí, tak v pohodě.

 

Jak se ale ukázalo, mám taky boží talent ztratit lístky na projekci, když je to nejméně vhodné. Takže jsem dorazila na námi smluvené místo a zjistila, že můj program i se všemi vstupenkami nejspíš zůstal v jedné kavárně, která leží asi deset minut cesty od Thermalu. Není nic lepšího, než filmařům, kteří na vás čekají a kteří se dalšího dne vrací do Prahy, přiznat, že se na tu projekci nedostanete.

 

Tedy ano, je. Ještě lepší je zjistit, že toho dne už nejsou žádné další projekce, na které byste v rámci záložního plánu mohli jít.

 

Můj obdiv Radimu Procházkovi, režisérovi celého projektu, který lidi z festivalu rychle přesvědčil, aby nás přesto pustili na chvíli do kina. A moje poděkování za to, že i přes mojí totální neschopnost chovat se před kamerou jako normální člověk a mojí totální schopnost ztratit to jediné, co budu potřebovat, zůstával pořád milý a nedával na sobě znát jakoukoliv rozladěnost.