Les plus visionnés genres / types / origines

  • Action
  • Drame
  • Comédie
  • Policier
  • Science-fiction

Dernière note (2 079)

Shōgun (2024) (série)

23/04/2024

Shōgun - A Dream of a Dream (2024) (épisode) (E10)

23/04/2024

Shōgun - Crimson Sky (2024) (épisode) (E09)

17/04/2024

Shōgun - The Abyss of Life (2024) (épisode) (E08)

17/04/2024

Shōgun - A Stick of Time (2024) (épisode) (E07)

17/04/2024

Shōgun - Ladies of the Willow World (2024) (épisode) (E06)

17/04/2024

Shōgun - Broken to the Fist (2024) (épisode) (E05)

17/04/2024

Shōgun - The Eightfold Fence (2024) (épisode) (E04)

17/04/2024

The Flash (2023)

16/04/2024

Annonces

Dernier journal (44)

Dyjáry apdejtyd

Dobrý den, velevážené panstvo. Předem upozorňuju, že píšu hovorovou češtinou, která však není nespisovná, jinak bych jí určitě nepsal, ale v každým případě, pokud tohle někdo čte, se chci omluvit, že jsem ti nepadnul do noty a že radši čteš češtinu vysokou-spisovnou-vznešenou-nádhernou... a bla bla bla.

 

Česko zasáhla další vlna veder, a protože moje já by nejradši mělo celej rok 17°Celsia a déšť, polehávám schlíple různě po bytě a předstírám, že mám co dělat.

Ono taky jo i ne.

Posledních já nevím deset měsíců mám k uzoufání hnusný problémy s očima, moc toho nevidím, oči mám rudý jak pravidelnej hulič marihuany, hlava z toho bolí a tak vůbec všechno, že jsem se rozhodl - když už teda nemám žádnej pravidelnej džob - že budu psát.

Vono asi takhle, píšu víceméně nepravidelně od nějakejch šestnácti let, dokonce jsem měl tu čest se i jednou umístit v nějaký soutěži a vyjít v jedný sbírce povídek, což považuju za velehorskej úspěch, ale už je to přece jen pár let nazpátek. Vono ale psaní nějakejch románů a jinejch dlouhejch sraček je hodně časově náročný a ještě víc psychicky náročný, protože když nemáš múzu, nenapíšeš ani prd, i kdyby ses... třeba to znáš.

Navíc v tom vedru prostě nemůžeš psát, sedíš na židli, křesle, v posteli, potíš se jen tím, že sedíš, protože ti to zpropadené slunko pálí od šesti od rána do voken a z asfaltu pod nima stoupají podivný sloupce dýmu, a je ti vedro, větrák nevětrák, venku 35 stupňů a v pokoji 28, a tvoje sběř, tedy zvěř, v kleci (mám potkany) leží chcíple na nejchladnějších částech klece (plast, dřevo) a pomalu umírá... a prostě v tom vedru nejde tvořit nějaký super příběhy.

 

Tak jsem si řek, že když už je tu ten dyjáry, že ho využiju. Takže ode dneška každej den, muck muck, deníčku, něco vybleju. Ať už se to někomu líbí nebo ne. Ale protože mám rád příběhy promyšlený, zítra bude krásnej příběh o tom, že japonská manga není jen o holkách s obrovskýma kozama.

... aneb Co zrovna čtu za mangu.

Zítra.

 

Dewa mata!

 

 

 

Apdejt: Protože se můj příběh o manze trochu rozlezl, bude na dvě části, a tak první možná vybleju už dneska.