Dernier journal (36)
Podzimní nostalgie a jedna anime vzpomínka
Tak jo, kde začít ? Nějak se poslední dobou moc zaměřuji sama na sebe a na své vlastní zážitky a ty filmové a animované, jen tak plují někde v éteru kolem mě. A že jsem dnes měla vážně trochu slabší den a kazila co se dalo. Nalepila jsem na dveře své ložnice cedulku ,,A dost !,,
Chvíli si v hlavě třídila myšlenky a přemýšlela u čeho se odreagovat. :) oh, za malou chvilku už jsem měla jasno co dělat ,, mé milované Anime se ke mě vrátilo,, . Trošku jsem probírala svou sbírku a hleďme , NANA přepadla mě velká nostalgie. Vždyť to je tak dobré , proč jsem se na to nepodívala znovu, místo někdy marných pokusů sledovat něco z aktuální sezony. Což nebudu nikterak lhát, bohužel vážně moc nejde.
Hned jak jsem si NANU pustila a uslyšela první tony OP, vzpoměla jsem si jak moc dobře Tomoki Hasegawa tohle složila:). Pak už jsem si jen vážně užívala každou minutku prvního dílu a při tom zjišťovala , jak moc jsem z toho zapomněla , ale i nepopíratelný fakt, že mě to baví úplně stejně jako kdysi .
A i když jsem zvládla jen 4 díly pro dnešek , tak mě to vůbec nemrzí, neb při 47 episodách budu mít ještě pár večerů zase co dělat. A když už jsem v té nostalgii a je li někdo, kdo tyhle mé nářky čte, najde se zde dobrá duše co by snad měla, něco málo z Mangy od Ai Yazawa a byla ochotná , půjčit , prodat hm ?
A těm co se cítí podobně jako já, mohu říct jediné pusťte si NANU