Dernier journal (41)
Český yen(n) mezi japonskými – den čtrnáctý (17. 6. 2011, pátek)
Okolo poledne jsme se vypravili na cestu s cílem na ostrově Awadži, jenž byl vybrán jako místo pro užití větší části víkendu. Při mezipřistání v Akaši jsme poctili návštěvou druhou z tetiček, jež nás na oplátku pozvala na oběd a ukázala nám svatyni na pobřeží. Poprvé v životě jsem spatřil moře! (A když na mě Julča naléhala, abych v jejich rodinném fotoaparátu smazal nepovedenou fotku, omylem jsem ve spěchu zlikvidoval všechny... Děti, zálohujte!) Zjistil jsem, že na pobřeží člověk najde spoustu zajímavých věcí: Kraby poustevníky, mořské plže a mlže, mušle a lastury mrtvých plžů a mlžů, mrtvé kraby, mrtvou medúzu, mrtvého čtverzubce fugu...
Když jsme tetičku odvezli zpět domů a zjistili, že japonští důchodci si nežijí špatně (alespoň nová Toyota to tvrdila), pokračovali jsme přes most do našeho cíle. Asi za hodinu a půl ležela zavazadla v hotelovém pokoji (ta má na tatami vedle futonu!), a tak jsme se v podvečer vypravili prozkoumat zdejší moře. Nebylo tolik studené, ale přeci jen jsem zůstal u smočení dolních končetin, neplánovaně až do výše kapsy s peněženkou; Jukiči Fukuzawa naštěstí přežil bez úhony. Rybáři na pobřeží, občas úspěšně vytahující malé rybky, ještě více podnítili Julčino odhodlání k zítřejšímu lovu ryb. Zbývající části těla jsme pak večer navlhčili v hotelové plovárně a v hotelovém onsenu.