yenn

Můj pobyt se nachýlil ke konci a poslední den jsem se rozhodl strávit v Ósace, ve společnosti zvěře.

 

Tennódži zoo je oproti své kóbské příbuzné rozsáhlejší a trochu hezčí. Pandu tu sice nenajdete, ovšem koala zde žije, a navíc se ve tmě skrývá také kiwi! Ještě lepší úkryt si našel velemlok japonský, i jej jsem však po úporném hledání odhalil. Další zvířecí sestava je vcelku obvyklá, mezi plazi se ovšem někteří i plazí. Defekujícími zvířaty jsem se tentokráte kochat nemohl (vzdělávací středisko tu nepostavili; jen přednáškový sál) a procházení mi trvalo zhruba dvě hodiny.

 

Podobně jako včera se mi ve chvíli hladu do cesty postavil McDonald, a jelikož měl v menu další japonskou specialitu Ebi Filet-O, neváhal jsem. Uspokojil mě méně než včerejší oběd, poněvadž smažené krevety byly chuťově nevýrazné a dresing se zatoulal jen do jednoho místa sendviče.

 

Zprvu se zdálo, že navštívit Kaijúkan během víkendu byl nerozvážný čin, jelikož v prvních dvou poschodích osmipatrové budovy bylo návštěvníků více než vodních tvorů. S postupem níže však jejich koncentrace klesala, mohl jsem si tedy rejnoky, žraloky, kraby, medúzy a další obyvatele různých vod vychutnat. Velemlok mě však tentokráte přechytračil. Součástí komplexu je také mělká nádržka se dvěma druhy žraloků a rejnoků, jež si lze něžně a na vybraných partiích (jak káže cedule) pohladit.

 

Zpět na nádraží jsem se zalekl, že mi unikla změna letního času na zimní – na tabuli totiž svítily časy o hodinu nižší, než jsem čekal. Ukázalo se ovšem, že šlo jen o počínající adaptaci na české poměry, kdy kvůli smrtelné nehodě na trati nabíraly vlaky výrazná zpoždění. (V Sandě bylo u jednoho spoje uvedeno 120 minut.)