yenn

Byla mi učiněna nabídka, jaká se neodmítá, tudíž jsem se v podvečer 1. prosince ocitl na jedné z projekcí Mezinárodního festivalu outdoorových filmů. Trojice krátkometrážních filmů nás provedla výšinami, nerovinami a hlubinami, do nichž se já jistě hned tak nepodívám. Největší dojem v nás však zanechal čtvrtý, celovečerní snímek Invincibles (chyby v anotacích pěkně ladí s kvalitou titulků), kde se jistý lyžař svěřil se svou láskou k lyžím, s tím, co mu tato VÁŠEŇ přináší a co je pro ni ochoten obětovat, načež jeho slova vystřídaly činy, tedy záběry jízdy. Posléze s obdobnou zpovědí vystoupil jiný lyžař. Poté další. Následně ještě jeden. A ještě. A ještě. A ještě. Celou hodinu. Až na několik výjimek si byly výpovědi navzájem velice podobné a totéž platilo o nasnímaných sjezdech. Teleshoppingovitý kolovrátek shrnula výstižnými slovy spoludivačka, pravidelná návštěvnice hor: „Připadám si lyžařsky znásilněná.“