Deleatur

(Aktualizace je tučně.) 

Hitchovy filmy vyhledávám spíše z nostalgie po opojení četbou hlavně Rozhovorů Hitchcock-Truffaut, k nimž jsem si později přečetl Woodovu monografii Alfred Hitchcock a jeho filmy a biografii Vždyť je to jen film. Zvláště Rozhovory jsem četl ještě předtím, než pro mě byla většina Hitchových filmů dostupná a kdy už mi v představách narostly skoro do mýtických rozměrů. Nevarovalo mě, že Hitch o některých starších filmech vůbec nechtěl mluvit, i shovívavý Truffaut označil za své nejoblíbenější filmy až ty z jeho americké a klasické éry (Pochybnou ženu a Okno do dvora) a (shodně s Woodem) odsunul Hitchovu televizní tvorbu jako nevýznamnou. Ba že pozdější miláček kritiků má na RT spodní hranici 27% (Juno a páv). V tuhle chvíli, kdysi to bylo ještě méně - 17% pro Boj na nůž, jenž si mezitím polepšil na více než dvojnásobek (38%). 

 

Bohužel, na spoustě Hitchových filmů zahlodal zub času, i některé slavnější jsou podle mě dost průměrné (např. Příšerný host, Její zpověď, Třicet devět stupňů, Sabotér či Provaz) nebo nadhodnocené jako mistrovská díla. Taky jsem trochu ztratil úctu k jeho režisérským schopnostem a získal pochybnosti o jeho technické dovednosti, protože měl téměř celou kariéru problém s nejednotným přechodem mezi exteriéry a interiéry, používáním okaté zadní projekce nebo maket, které když ne zničily, tak aspoň výrazně oslabily napětí i nejslavnějších scén (třeba když hlavní hrdina Sabotéra visí za rukáv na Soše svobody). O celém Záchranném člunu nemluvě.

 

Zároveň ale snad v každém filmu bylo vidět, že to přesto technicky zdatný a nápaditý režisér byl; některé z dosud neviděných filmů mě překvapily i příjemně (např. Světový šampión nebo Ani stín podezření). A třeba u starších, resp. ještě britských filmů mě zaujala sociální témata, která mi dosvědčovala, že meziválečná Evropa skutečně žila dělnickým hnutím. Hospodářská krize sice zasáhla i USA, ale jakmile se tam Hitch přestěhoval, rázem byli jeho hrdinové ze střední třídy a pokud byly jeho filmy i dramaty, tak spíše salónními. To nemyslím jen hanlivě, protože mám pro černobílou kameru, hvězdy klasického Hollywoodu i konverzačky stále jistou slabost.

 

Ale ještě jedno bohužel - nemůžu bez výhrad pochválit ani Hitchův proslulý smysl pro humor, protože si myslím, že v několika případech to neukočíroval a v dotyčných filmech to bylo vyloženě rušivé (hlavně Hrůza na jevišti).

 

Mrtvá a živá (1940) // 84% // Ani stín podezření (1943) // 81% // Pochybná žena (1946) // 76% // Světový šampión (1927) // 74% // Třicet devět stupňů (1935) (podle ČSFÚ v distribuci byl) // 66% // Příšerný host (1927) & Záchranný člun (1944) // (ex aequo) 64% // Muž, který věděl příliš mnoho (1956) & Případ Paradineová (1947) & Sabotér (1942) // (ex aequo) 62% // Pan Smith s manželkou (1941) // 61% // Její zpověď (1929) // 60% // Provaz (1948) // 58% // Hrůza na jevišti (1950) // 57% // Rozdvojená duše (1945) & Žena se špatnou pověstí (1927) // (ex aequo) 51% // Pod obratníkem Kozoroha (1949) // 49% // ...a neuveď nás v pokušení (1929) // 34%