Dernier journal (223)
Viděl jsem
Dnes večer jsem viděl pravděpodobně nejočekávanější film letošního roku, novinku Ch. Nolana Oppenheimer s výborným Cillianem Murphym v hlavní roli. Dle nadšených ohlasů světových kritik i doporučení věhlasných tvůrců (Paul Schrader) jsem očekával Nolanův velký comeback (po všeobecněji vlažně přijatém Tenetu). Výsledek? Zklamán určitě nejsem, leč pár výhrad by se tentokráte našlo. Předně, Nolan natočil do detailu vybroušený opus nejen o životě R. J. Oppenheimera, nýbrž o údělu vědce a následků spojených s jeho objevem, zpytováním vlastního svědomí, zneužití politické i vědecké moci k intrikám a kolektivní hysterii (velmi důležitá linka "mccarthismu"). Žádné CGI, ultra-poctivá filmařina se vším všudy (Nolanův standard) doplněný o estetickou opojnost (viz. Trinity). Jen zdlouhavou stopáží se tentokrát Nolan trefil vedle. Rozvleklost se snaží dohánět snad až příliš dynamickým střihem, chvílemi hraničícím s rapid montáží. 7,5/10.