Lachtaan

Při zaslouženém nicnedělání o Štědrém dnu (jakožto o jednom z fakt mála dní v roce, kdy to sám sobě dovolím) jsem těsně před večeří odpočíval u pročítání svých počátků ve tvorbě zdejšího deníčku a trochu se mi zastesklo po troufalé zásadě, že se mu budu věnovat opravdu na denní bázi. To se vlivem mnoha faktorů přes rok skutečně nepovedlo, už se běžně stává, že sem nic nenapíšu třeba 3 týdny, třebaže toho mezitím stíhám vidět stále relativně dost.

Tohle novoroční předsevzetí není ovšem jediné, co mi letos nevyšlo, stejně tak jsem zas a znovu porušil to letité prosincové, kdy si vždycky věřím, že ve větší míře v adventním čase doženu české pohádkové klasicky, abych se nakonec spokojil jen s jednou o Štědrém dnu. Můžu to omlouvat tím, že mi pomalu začínají docházet kvalitní kousky a mnohem radši teda sáhnu po filmech, co už jsou s Vánoci spjaty rovněž dlouhé roky. Povedlo se mi to třeba 3 nazpátek s dohnáním nepřeberné klasiky Někdo to rád horké, u níž jsem fakticky nadšený, že jsem konečně zkusil, protože jsem dost možná celý letošní rok neviděl zábavnější komedii. Hodlám to do Silvestra napravit ještě s obdobně slavnou Snídaní u Tiffanyho a Prázdninami v Římě, kdy oba filmy naštěstí visí na SkyShowtime. Tak pokud se najde čas, upřednostním to před nutností vidět nezáživné pohádky. Úsudek mi zatemňuje pouze přítomnost novinky Saltburn na Prime Video, kterou rozhodně chci vidět.