AgnesDee

Knihu Johna Steinbecka O myších a lidech, jsem nepřečetla jenom proto, že je v povinné četbě k maturitě. Přečetla jsem ji taky kvůli doporučení svých spolužáků, kteří mi říkali, že budu brečet. Knihu jsem přečetla velmi rychle a opravdu jsem brečela. Konec byl totiž tak neuvěřitelně dojemný, že jen opravdu velký cynik a člověk bez citů by nebrečel. 

Film O myších a lidech od Garryho Sinise je samozřejmě také velmi dobrý. Líbí se mi, že scénárista si vzal knihu do rukou a psal scénář podle ní, moc věcí tam nezměnil, a tak poenta celého díla zůstala zachovaná a neporušená. Také se mi líbí, že všechny scény jsou v souladu s knihou, události jdou přesně tak, jak jsou v knize, a motivace a povahy všech postav zůstaly uchovány i do filmu. Co mě však ale velmi vadí, a kvůli němu jsem musela snížit hodnocení, je konec. Konec v knize je něco neuvěřitelně úžasného a dojemného. Mám pocit, že se ve filmu snažili o to stejné, ale nepodařilo se jim to. Už jenom to, že po smrti Lennieho nikdo k Georgovi nepřišel, neviděli jsme, jak se George k Lenniemu zachoval a jak se k Georgovi zachovali ostatní. Sice jsme viděli, jak se George trápí, že zabil nejlepšího kamaráda, ale už nevidíme ten zbytek, že v něm je trochu té sobeckosti, kterou v sobě má George z knihy. Je to škoda.