czejny

O berlínském festivalu se z našeho tisku můžeme dozvědět jen takové ty oficiální informace, které většinou neřeknou nic moc o tom, jak festival ve skutečnosti probíhá. Pokusim se to ve stručnosti nastínit.

 

Festival má různá promítací místa rozdrobena různě po Berlíně. Nejdůležitějším místem je ale Potzdamer Platz. V jeho středu se tyčí nejmajestátnější kino, Berliner Palast, před nímž se po červeném koberci prochází všichni ti, kteří pro filmovou branži něco znamenají. Ale nezoufejte. I když patříte k těm, co nic neznamenaj, je opravdu lehké aspoň vypadat tak, že něco znamenáte. Stačí k tomu novotou zašlé tvídované sako, hipsterské brýle, vzorovanou šálu a vysedávat si v jedné z předražených kaváren, které Potzdamer Platz lemují. A když budete mít štěstí, třeba právě v těchto místech narazíte na někoho vlivného, který vás protáhne na pověstné festivalové večírky "pouze pro zvané".

 

Berlinale rozhodně není divácky vstřícný festival. Už jenom škodolibý nápad pořadatelů uspořádat festival v únoru (kdy je mimochodem vždycky nehorázná kosa) svědčí o tom, že se s diváky moc nepočítá. Když se divákům podaří ukořistit nějaký lístek v internetovém předprodeji nebo si vystát pekelně dlouhou frontu u kas, krom samotné návštěvy kina, nemá nic jiného na výběr. Akreditace se nedá koupit, festivalovou atmošku na Potzdamer Platzu můžete nasávat do té chvíle, než se o slovo začnou hlásit omrzliny (nebo vaše peněženka při vysedávání v kafárnách) a tak dále.

 

Další skupinou ve festivalové hierarchii jsou novináři. Ti už se můžou chlubit akreditací na svých hrudích, ale to je tak všechno. Přijde mi, že v Berlíně právě novináři tvoří hlavní fanouškovskou základnu festivalu. Když se nedostanou na tiskovou konferenci s nějakou významnou hvězdou, není nic neobvyklého, když je vidíte, jak si fotí ony hvězdy na televizi, v níž pouštějí přímý přenos z tiskovky. Ve výsledku ale ani pro novináře není úplně lehké se dostat na některá promítání. Když se zrovna nejedná o press screening, musí si stejně tak vystát frontu na lístky. A potom zázemí pro novináře, to je taky dost bída. Krom toho, že hlavní centrálu mají v luxusním hotelu Hyatt, k dispozici tam pořádně mají jenom (ne)perlivou vodu v lahvích. Vtipné je, že tam například není wifi. Pro wifi se pak musí do neuvěřitelně malého prostoru v Berliner Palast, kde neustálým otevíráním dveří neuvěřitelně táhne.

 

No a pak už následují jenom týpci, kteří mají lepší akreditace. Ani se neorientuju kolik dalších druhů tam je. Jisté ale je, že pokud se k takovým akreditacím dostanete, dost možná dostanete i osobního řidiče a luxusní BMW k přesunu po Berlíně.

 

Ačkoliv jsem ještě svoje BMW k akreditaci nedostal, festival pořád láká svým jménem, výběrem filmů a i tím netradičním fanouškovským zážitkem.