Shaqualyck

Pořád dost dobře nechápu, kdo je ochoten věnovat sobotní večer tupému zírání na jakousi taneční pseudosoutěž, jejíž smysl mi uniká. S úsměvem idiota pokyvovat hlavou nad plnotučnými bonmoty odporné poroty stran počtu kroků při valčíku Aleše (kdysi jsem skočil medaili na Olympiádě a už se to se mnou vezlo) Valenty. Mlsně si zaslintat nad spoře oděnými udýchanými slečnami a s konstatováním, že Vašku Vydrovi to tango přece taky nejde, uložit děti, dojíst chipsy, vyčurat, spát. Rozhýbané muzeum voskových figurín bez chuti a bez zápachu. Lidi, to jsme fakt takový paka?! No dobře, tak já si teda počkám na 168. řadu s robotickým klonem Pepy Vojtka a dablérkou mumifikované Dáši Havlové – to bude teprve tanec!