NIRO

...co bych ti tak měl říct, když se vlastně neznáme? Nikdy jsem ti nepočmáral ani stránku (nemůžeš za to, nemáš listy) a obecně vzato mi psaní něčeho jako deníčku vždycky připadalo spíš jako zábava pro školačky před rozpukem - a já už mám první měsíčky přeci jen za sebou. No ale teď se potřebuju dělit o dojmy z karlovaření a ty vypadáš jako ideální důvěrník, tak se pojďme kamarádit. Ze všeho nejdřív se ti tedy musím svěřit, že se mi při myšlenkách na nadcházející dny nejvíc "rozechvívá chřípí vzrušením" (promiň - vím, že jedu na filmový festival, ne literární pohřebiště) nikoli při prohlížení sebelákavějšího programu, ale během přemítání o tom, nakolik se změnila celková atmosféra téhle události během mé nepřítomnosti. Kdysi jsem se totiž procházel těmi místy a vysedával v oněch kinosálech přinejmenším desetkrát za sebou, ale pak jsem si dal dobře osmiletou pauzu... a tak jsem zvědavý: co bude úplně stejné, co bude docela jiné, kde poznám prošlapané cestičky a kolik si budu muset objevit nových...? Dozvím se to brzy a hned ti dám vědět, deníčku.