MikyAff

Filmová dobrodružství ze Středozemě miluju a vždy mě okouzlí. Bohužel se mi často stává, že mi nedocházejí nějaké souvislosti a nemám v tom pořádek, obzvlášť co se Pána Prstenů týče. Naštěstí jsem vášnivý čtenář, tak proč bych si nemohla do těchto příběhů pustit i v papírové formě. Děj se mi ucelí, dozvím se, jak všechno vlastně doopravdy bylo a jak se říká „Kniha je prostě kniha."

Ještě předtím, než se pustím do velké trilogie, jsem si řekla, že bych si nejen měla vyzkoušet, zda mi sedne Tolkienův styl, ale přeci jen na začátku všeho byl Hobit a na rozdíl od filmařů bych mohla jít aspoň já chronologicky. Bylo rozhodnuto a já si spokojeně přinesla domů knížku, ze které už jen při pohledu na ní cítím magickou moc a respekt.

Teď už ale k srovnání s filmem. Jak už bylo několikrát řečeno a já s tím souhlasím – původní dějová linie je na plátně neskutečně přibarvená a je k tomu přidána spousta někdy až zbytečných věcí. Dějová linie Legolas + Tauriel, určitě bychom se bez ní obešli. Nebo velký Azgog apod. Jenže na druhou stranu nám film objasnil a ukázal některé věci navíc, které bychom z knížky nezískali. Například bychom nevěděli, jak a co se odehrálo s Nekromantem. Všechno má své klady a zápory. Jedna z věcí, co mi ale udivuje je, že nebýt filmu, tak si k postavám nevytvořím takovou citovou vazbu. Třeba pouto mezi Gandalfem a Bilbem, nějaký respekt k Thorinovi, nebo žal nad smrtím Filiho a Kiliho, nic z toho by mi nijak nezasáhlo, kdybych to neviděla ve zfilmované podobě. Navíc je škoda, že do filmu nepropašovali trochu víc písní, kterými je kniha nabitá. A nevím, jestli je to jenom můj dojem, že ve filmech dělají elfy povýšené, ale v knize mi to tak vůbec nepřišlo. 

Můj finální názor je ten, že nebudu hanit filmy kvůli tomu, jak předělaly nebo dokonce pro někoho zruinovaly předlohu. Obojí stojí za to a obojí je skvělá práce hodna obdivu s respektem.
Už se těším na Pána Prstenů. :)