Dernier journal (34)
Poslední Mohykán aneb jak jsem se znovu po více jak čtvrt století pustila do čtení
Před časem jsem viděla tolik opěvované Mannovo zpracování románu klasika americké literatury, J. F. Coopera, Poslední Mohykán. A říkala jsem si, proč si všichni scénáristé, do Prčic i do Sepekova, myslejí, že dokáží příběh nebo zápletku udělat lépe než autor (ať už se to týká totálního překopání detektivek Agathy Christie, hraběte Monte Christa, kde hlavní hrdina končí v náručí Mercedes nebo třeba zpracování probíraného románu)? Ale pak jsem si řekla: "Už je to tak dávno, co jsi to četla, co když si to pamatuješ úplně blbě..." No, tak jsem se po více jak čtvrt století pustila znovu do čtení. Tak obrovský dojem, jako když jsem byla dospívající holka, na mě kniha neučinila (podrobné hodnocení naleznete zde). Americká mentalita je mi jako člověku zvyklému na středověké rytířské příběhy cizí a mnohé jsem asi nechápala, jak jsem měla. Ale i tak jsem vyvodila, že indiánka je to velmi povedená, i když i před tím mnohým a mnohým časem premiérového čtení se mi líbila více autorova jiná díla (ta z dob války o nezávislost - Vyzvědač a Lodivod). Ale také si potvrdila, že právě ta zpracování, která se na csfd objevují v červených číslech se knihou skutečně pouze inspirovala. Tak mě napadlo, co by asi milovníci Quo vadis říkali, kdyby Ligia milovala místo Vinitia Petronia nebo spíše Nerona a kdyby třeba v Jih proti severu prohodili Melanii se Scarlet? A to nechci ani pomyslet, co by se mohlo stát v Babičce nebo Anně Karenině... No nic, zpátky k J. F. Cooperovi. Nakonec se mi paradoxně nejvíce líbilo to nejstarší (němé a samozřejmě černobílé) zpracování z roku 1920. Jistě, zub času na něm zahlodal slušně, ale pořád je podle mě tím nejhezčím a nejvěrnějším ztvárněním předlohy a já osobně se těším na filmovou verzi románu, pokud se někdo inspiruje právě jím a převede ho do modernější podoby.
Na obrázcích z filmu natočeného roku 1920 ten s kožešinovou čapkou, pro některé zřejmě překvapivě, ale skutečně je mjr. Heyward; v roce 1936 má neméně slušivou čapku Randolph Scott ale už v roli Sokolího oka...
Časem připíšu, jak se prokousávám filmovými zpracováními dalších Cooperových románů.
