JitkaCardova

Zásadní článek k výbušnému tématu, který bych slovo od slova mohla podepsat, napsal a bohatě výživnými zdroji opatřil Ján Simkanič. Jeho text odemykám k volnému přečtení zde: https://denikn.cz/419553/kunderuv-zivot-je-dobrym-prikladem-odmitane-ceske-sebereflexe/?cst=6782e9dfa2bbaac58f194e38b8238cf3fcea41f6 
Za tohle odvážné, poctivé, střízlivé a pro drtivou většinu české zainteresované veřejnosti velice protivné sepsání patří Jánu Simkaniči velký dík. Kunderu takhle vnímám už víc než 15 let, od své první soustředěnější filologické seminárky, kterou jsem mu věnovala, od chvíle, kdy jsem mj. pochopila, proč si nepřeje, aby se český čtenář dostal k překladům jeho knih, jak úzkostlivě si brání vlastní sebeprezentaci a hlídá sebeinterpretace všude tam, kde na to dosáhne, jak odděluje světy, které ho znají v odlišných světlech a jak se bez dialogu izoluje od těch, které ho nevidí tak, jak si přeje a potřebuje on sám. ----- Snad ani nechci vědět, co všechno provedl a vzal svojí ženě, aby se z ní stala taková psí oddaná obránkyně jeho umělé slávy, o níž si jako o mnohém dalším spolu dělají iluze, za něž skrývají hořkost a zbabělost, protože nic moc opravdovějšího jim želbohu nezbylo. ---- Já sama si navíc na rozdíl od mnohých kolegů ani za nehet nevážím jeho literárních děl, jsou to krutě umělé a dosti ploché nedialogické lovecké hry, šovinistické intelektuální konstrukty vznikající z choré sebeizolace pseudodemiurga, stejné jako jeho vlastní život a nahlížení druhých, bez empatie, hlubšího pochopení povahy reality, stejně nemilosrdné jako zbabělé, nikdy ho nezajímal ženský svět (ale ani svět mužů, kteří ženský svět v potaz upřímně berou a svět rovnocenných, doplňujících se vztahů, svět, kde funguje vnímavost a bezpodmínečná láska atd.), ženský pohled a vhled, skutečná role a jí v různě nastavených pravidlech společnosti poplatný úděl žen, je to chodící kalkul a jeho knihy jsou stejně křivé, neživotné, nedynamické, eklektické, ubližující a indolentní vůči zázraku tvůrčího dialogického spolubytí a podstaty života jako on sám. Dřív mě zaráželo, že to nikdo nevidí, hádala jsem se o výklad jeho díla se svými učiteli i kolegy, než mi došly širší rámce fungování společnosti a došlo mi, že řada jeho obhájců staví na stejně vratkých a křivých základech a řada jeho obdivovatelů prostě jen neprohlédne zaumnou, upachtěnou a jalovou složitost jeho konstrukcí (není to Eco, jehož složitost je věcná, důvtipná a originálně nasvětlující základní principy lidského hledání a rozumění), pochopila jsem, kde všude nás bota tlačí víc než na literárním poli a kolik se toho musí od základu změnit obecně, než přestaneme produkovat, tolerovat, či dokonce obdivovat a na piedestal stavět takové nebezpečně vlivné demagogy a zbabělce. *~
Související odkazy hodné pozoru:
Josef Chuchma: Nesnesitelná snadnost mluvení paní Kunderové: https://art.ceskatelevize.cz/inside/komentar-nesnesitelna-snadnost-mluveni-pani-kunderove-qi2X2
Marek Vajchr: Umělci v ohýbání: http://www.bubinekrevolveru.cz/umelci-v-ohybani
Chtěla jsem to vidět na vlastní oči (nejen o „kauze Kundera“ hovoří s Markétou Dvořáčkovou Adam Hradilek): http://www.bubinekrevolveru.cz/chtela-jsem-videt-na-vlastni-oci-nejen-o-kauze-kundera-hovori-s-marketou-dvorackovou-adam-hradilek 
Promarněná příležitost (Jaroslav Formánek hovoří s Adamem Hradilkem o „kauze Kundera“ po deseti letech): http://www.bubinekrevolveru.cz/promarnena-prilezitost-jaroslav-formanek-hovori-s-adamem-hradilkem-o-kauze-kundera-po-deseti-letech