Brylin

Dokument Mimořádná zpráva mě inspiroval k hlubší úvaze nad fungováním (nejen) českých zpravodajských médií. Třebaže novinky sleduji spíše pasivně prostřednictvím internetových titulků či krátkých zpráv v rádiu na cestě do práce, cítím už několik let se rozevírající nůžky mezi  mými osobními zážitky, zážitky a názory přátel, kolegů a známých na jedné straně a oficiálním kurzem médií na straně druhé. Těžko říci, proč tomu tak je, avšak je to evidentní. Je víceméně jasné, že z přehršle zpráv a událostí někdo musí vybrat stěžejní témata a způsob, jakým budou ztvárněna, kolik času jim bude věnováno a jak vyzní. Ale kdo je ten někdo? Vedoucí redakce zpravodajství? Ředitel daného media? Jeho vlastník? Či dokonce širší zájmová / obchodní skupina v jejichž kruzích se vlastník pohybuje? A nebo někdo úplně jiný – třeba finančníci úvěrující to které vydavatelství , nadace přispívající na jeho chod? Možná lepší nevědět, a přece mě to zajímá.

 

Každopádně se rozpor mezi osobní zkušeností a oficiálním zpravodajstvím se netýká pouze České Republiky – uvedu příklad, který mě zarazil. Podnikl jsem docela dost služeních cest do Maďarska, ať už za kolegy z firmy či dodavateli, a obšírně jsme se bavili mimo jiné o evropské situaci, uprchlících a maďarské politice. Jaké bylo moje překvapení, když jsem úplnou náhodou v TV viděl část pořadu Deutsche Welle s reportáží na téma masových protestů proti současné maďarské vládě a potlačování demokracie v této zemi. Asi se točilo v jiném Maďarsku než znám já.

 

Závěrem musím konstatovat, že veškeré zprávy z médií je třeba brát s jistou rezervou a že není nad osobní zkušenosti a prožitky.