Dernier journal (1)
...
Miluje zvuk tekoucí vody… stejně tak jako milovala tlukot jeho srdce, jeho smích, jeho polibky… a teď je všechno pryč.. všechno. Stojí na okraji a dívá se z neuvěřitelné výšky směrem dolů, dolů kde leží koleje. Už nemá chuť se smát, radovat se nebo se na něco těšit, cítí obrovskou bolest, ale i přes to všechno nemá sílu plakat. Jako by něco uvnitř už vyprchalo a nešlo vrátit zpět. Došla síla i snaha… a tak udělala zase krok blíž, blíž k volnosti, konci utrpení a svobodě, dívá se dolů a přemýšlí, i když je hluboko uvnitř už vlastně rozhodnutá. Když se přiblíží troubení vlaku pousměje se, jakoby tam dole měli tušení na co právě chystá….
Ticho…klid…. jen zvuk tekoucí vody….