Dernier journal (16)
bůh hromu, deště nebe a plodnosti země
Za neděli:
I vzala jsem kabelku přes rameno a hodila do peněženky několik drobných. Vydala jsem se směr kino, kde jsem nasadila 3D brýle a celou dobu s otevřenou hubou koukala, jak jen svalnatý blonďák s ledově modrýma očima může hezký být. Ale ták, přestaň slintat a radši se vrhni na film samotný.
Keneth Branagh je rejžák, to by do něj, člověka Shakespearo-mana, nikdo neřekl. A už vůbec to, že jeho prvotina se stane kino-filmem. O ano, kinofilm. V našem kině, kam občas zabloudí jen pár lidí, nebylo k hnutí.
Docela parádní výcuc Asgardské mytologie. Od bohů až po mosty, červí díry, strážce, magické zbraně.
3D ani dabing filmu neuškodili, naopak – díky nim se člověk mohl hlouběji ponořit do fantaskního světa Bilskirniru. Impozantní pohádka pro všechny.
A fůůůj fightersovskej přídavek na konec potěší!
