RUSSELL

KVIFF není jen o aktuálních festivalových filmech. Ty sice zabírají podstatnou část programu, nezapomíná se ale ani na filmy staršího data – nejvíce těchto klasických zástupců najdete v sekcích „Sedm blízkých setkání“ a „Návraty k pramenům“. Velmi rád se vracím do historie kinematografie a sjíždím filmy, které ovlivnily a ovlivňují diváky a filmaře už dlouhé generace. Je důležité, aby i tyto snímky byly znovu objevovány a připomínány – ať už jde o polozapomenuté klenoty či proslavené filmové klasiky. Jsem rád, že zde tomu tak je, a že mám možnost zhlédnout na velkém plátně filmové zářezy z dob předešlých.

 

V letošním KVIFF programu najdete celkem na 30 hraných filmů vydaných v minulém století. Rozhodně ne všechny se dají považovat za časem ověřené klasiky, tudíž zde nebudu zmiňovat všechny tyto filmy, ať už jsou jakkoliv kvalitní. Rád bych poukázal na několik z nich, které se bez diskuze dají všeobecně považovat za naprosto zásadní a nadčasová díla světové kinematografie.

 

Na KVIFF jsem se zaměřil především na klasiky, které jsem ještě neviděl. Proto jsem nenavštívil žádnou z projekcí filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Marketa Lazarová, Rain Man, Predátor či Vykoupení z věznice Shawshank (to bylo uváděno mimo program v letním kině za účasti Tima Robbinse). Z těchto děl jsem sice na velkém plátně viděl jen Marketu Lazarovou – a byl to úžasný zážitek –, ale z důvodu našlapanosti výběru filmů jsem dal přednost těm, jejichž kouzlo jsem ještě neokusil.

 

První takovou projekci jsem měl na pořadu dne hned první festivalový den a šlo o epický čtyřhodinový kolos Lawrence z Arábie. Vidět tohle na velkém plátně byl nezapomenutelný zážitek a myslím, že by to měl prožít každý filmový fanoušek – jako takovou Mekku kinematografie. Neuvěřitelné panavision záběry prostě vyniknou na velkém plátně o mnoho víc, než když si to pustíte doma. Navíc ty 4 hodiny se v prostředí kina Drahomíra daly zvládnout v plné pohodlnosti. Každopádně kdyby byla možnost, rád bych tento film někdy viděl na obřím plátně, jako třeba ve Velkém sále hotelu Thermal – to už by byl naprostý filmový Eden

 

Dále mi udělalo nesmírnou radost zařazení filmu Cizinci ve vlaku a já si tak mohl odškrtnout ze svého seznamu další skvělý film od mistra Alfreda Hitchcocka. Dokonce v tomto případě byl film uveden právě na již zmíněném obřím plátně thermalského Velkého sálu, což zážitek ještě umocnilo. Projekci jsem si náramně užil a vůbec mi nevadilo, že začínala už v 9:00 – na Hitche si s chutí zajdu v jakýkoliv čas.

 

Na další klasiku jsem si zašel ve čtvrtek večer do krásného prostředí Karlovarského městského divadla, kde se symbolicky promítalo legendární muzikálové drama All That Jazz. Filmu předcházel hezký úvod českého střihače Jana Mattlacha, kterému vděčíme za to, že jsme měli letos možnost film na festivalu vidět. Ve svém úvodu hovořil například o tom, jak ho tento film v jeho 20 letech ovlivnil natolik, že po jeho zhlédnutí učinil životní rozhodnutí a začal se plně věnovat filmovému střihu. Mimo jiné také dodal, že by film v dnešní MeToo době už snad ani nemohl vzniknout. O to víc je třeba si těchto snímků z éry, kdy se i v Hollywoodu nebáli experimentovat a přinášet na plátna kin náročnější a zcela originální snímky, velmi vážit.

 

Tou poslední velkou klasikou, kterou jsem si naplánoval, je Lovec jelenů. Tohle dílo mě teprve čeká, takže o tomto promítání tu zatím nic nenapíšu. Mohu jen říct, že půjde o krásné vyvrcholení festivalu a věřím, že si toto tříhodinové válečné drama dosytosti vychutnám. Film letos slaví své 40. výročí a vysloužil si k němu novou restaurovanou verzi, která by neměla na plátně Kongresového sálu chybět. Po Lovci jelenů zakončím KVIFF symbolicky ještě jedním filmem, který by se dal označit za takovou kultovní klasiku a to jest Velké nesnáze v Malé Čině. John Carpenter patří už dlouhé roky mezi mé nejoblíbenější režiséry, a proto zajít na tuto půlnoční projekci je pro mě povinností.

 

Takže apeluji na všechny filmové nadšence – choďte do kina, jezděte na festivaly a nezapomínejte na filmové klasiky! Nikdy nevíte, kdy zase budete mít možnost vidět na velkém plátně nějakou vaší oblíbenou starší pecku anebo uznávaný film, o kterém všichni mluví, ale vy jste ho ještě neměli možnost vidět. Už teď se těším, jaké staré klenoty nabídne příští ročník.